No a máme tady další neznámou kapelu SECOND BRAIN z Itálie, která se prý upsala
progresivnímu metalu. Nebudu řešit, do jaké míry je jejich album „The Mind Awakes“
progresivní, neboť by poslední album našinců Nocturnal Pestilence svou progresivitou
toto album zašlapalo do bláta na poušti a to se Nocturnal Pestilence neoznačují jako
progressive. Přesto nemohu říci, že by SECOND BRAIN byli kapelou nezajímavou, která
svůj masakr staví na thrash metalové agresivitě, death metalovém tmářství s příchutí
romantiky klasické muziky a jako příchuť dávají něco sirné omáčky black metalu.
Jenomže než začnu pět nějaké ty chvalozpěvy a že jich je k neúrekom, tak budu něco i
strastiplně vytýkat. SECOND BRAIN nejsou na scéně nováčky a nějaké nahrávky, které si
budu muset zpětně dát, již na svém kontě mají. Tak proboha nesvatého proč si nepohlídali
zvuk alba? Především zvuk kytar je řídký jako těsto na lívance a musím se poslechově
přeorientovat do devadesátkových let. Ani mix alba mi nepřijde vstřícně užitečný. Když
již využívám ve své tvorbě violoncello, tak o něm chci vědět. Když využívám v písničkách
ženského vokálu (Lala Gabarth obsluhuje čelo a zpívá), tak jej chci slyšet. O nějaké
meluzíny zrovna moc nestojím. A její zpěv je za tím death metalovým hodně utopený.
Ale když se podívám na vokál Agravaina, který obsluhuje i kytaru, tak tady začínají
pozitiva. Převažuje death thrash metalový chraplák, ale umě v závislosti na atmosféře
skladby přechází do intenzivně řvavějších vokálů, schopných býti i melodičtějšími,
nemluvě o těkavě štěkavých vokálech, a zvládá i šikovně zastřený čistý vokál. Zde
prostě nemohu nevyzdvihnout závěrečnou famóznost „Wind Spirit“, kde je i trochu více
slyšet Lala Gabarth. Hlavně akustický úvod téhle epičnosti je skvělý. Ovšem o epičnosti,
i když se jí SECOND BRAIN nevyhýbají, album „The Mind Awakes“ rozhodně není. Sekerážnická
zvěrstva temnoty masakrují v lehce technickém provedení raných Death, které jako by
navštívila ledabylá přímočarost Lacrimosy a osobitá stvůra zvrhlosti je na světě. Teda
spíše mohla by být. SECOND BRAIN jsou i přes pokročilé stádium vývoje spíše zámotek, nebo
larva, která ovšem nemusí nutně být neškodná a třeba baskytaristům bych doporučoval poslech
jeho brblající basy v tóninách netóninách. Fakt škoda toho prašivého zvuku, který může
mít v moderní době i své kouzlo, jinak bych si užíval takové zvrácenosti „Come What May“
mnohem více. Čím více poslouchám tohle album a přivykám si na onen ztřeštěně roztřesený
zvuk, tak tím více si na tomto albu ujíždím. Ale víc jak za dobře jim nedám. Ať se kapela
snaží. V pekle je již nepustí z háčku a já z hledáčku osobitosti taky ne. Sympatická
to grupa.
Přidáno: 16.3.2020
