PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

THE FLOWER KINGS - Waiting For Miracles (2019)


THE FLOWER KINGS patřili v devadesátých letech minulého století k formovačům mého prog rockového, potažmo prog metalového vývoje. Z jejich prsu jsem sál prvotní progresivní dávky hudebního mléka, poté co mě odstavila matka thrash metalu a death metalu jako dospělého jedince. Byl čas změnit vody a nasát i jiné hudební látky. První setkání znamenalo vážný dlouhodobý vztah. Jak už to tak chodí, i kvalitní nádhera zevšední a i s tímto souborem jsem časem rozvázal kontakty a po dlouhých letech jsem se na ně ze zvědavosti koukl podrobněji až nyní. Jsou pravda už jinde než před 25-ti lety a je jen otázkou, zda nabrané zkušenosti umí přetavit v dobrou nahrávku. Jednotliví členové se podíleli na desítkách alb a byla by škoda, kdyby jejich pramen inspirace povadl.
Album otevírá lehké klavírní intro s příbojem a ptactvem. Cítím vše, co jsem u nich vždy obdivoval – silné myšlenky, nálady, symfonické sklony a i typický rukopis progresivně rockový, tolik charakteristický pro tuto vypečenou letitou partičku. Provozují nyní typický vyprávěcí prog rock, který si klidně vykračuje. Nikam se nespěchá, pánové si evidentně rockují pro vlastní radost. Dlouze preludují a mezihrami si spojují vlastní svět do jednoho příběhu. Už jen v jedné skladbě jsou tak rozmanití, že nevím, co mi tak ještě mohou v dalších dlouhých chvílích nabídnout. Dvojalbum se opulentně roztahuje na 85 minutách... Masakr. Ale jen v prvním songu jsou tak epicky roztažení a všeobjímající, že se necítím erudovaný a posluchačsky zdatný vše pojmout. Ale tak by to u prog rocku mělo být. Nehrát si na profesora, ale dát nehudebníkovi posluchači zabrat, aby se měl čím probírat a co vychutnávat v následujících týdnech a nepřipadat si jako debil, co nic neumí.
Švédi nejsou blbí a umně stále mění přístupy, tu přitvrdí, tu kudrnatí, zde zpřímočaří. Jsou však většinou přívětiví, zasnění, romantičtí vypravěči, kteří raději vysvětlují a hladí, než by bořili a hrnuli bezejmennou masu. Někdy jsou však až příliš patetičtí a prostor nevyužívají zcela racionálně a mají občas sklony k rozplizlosti původního námětu skladby do stavu hraničícího s přehnaností. Cítí se pevně v jemných skladbách, vycházejících z klidu a pohody. Vykřesávají intimní křehké momenty a decentní nálady bez zápachu patosu. Když vystoupí z desetiminutových skladbových bloků, jsem za to rád, neb decentní klavír i vokál dovolují meditovat a nimrat se ve vlastním jádru a na to stačí pár minut, než se ztratí nit původního myšlenkového směřování.
Zajímavým bodem alba po opulentním úvodu je pro mě "Ascending To The Stars". Doslova filmová hudba s bohatou symfonickou aranží. Tady konečně třísní prog rock po silných dávkách a energii je dovoleno vystoupat nad klidnější slupku alba. Jediné, co tomu schází, je zpěv, a hlavně to dotáhnout k opravdovému vrcholu. Poklidně plynoucí tok hudby bez chuti a zápachu s trochou strojené nostalgie, která se ne a ne rozvinout. Jako by jim došla energie a víra v živý rock. Takové myšlenky mě začínají přepadávat po polovině hrací doby. Vše jako by se zkazilo a páni už hrají opravdu jen samoúčelný jam sami pro sebe. Rozlehlá preludia beze zpěvu a pětiminutová? To nemůže dlouhodobě bavit. Naštěstí závěrem prvního disku se hudebníci vrací ke kreativní písňové formě, myslící i na posluchače a vymalují učebnicový srdceryvný song, kde se jim daří dostat se i do vypjatějších poloh a využívají naléhavé rejstříky. Jsou normální, nesnaží se o bombastičnost, ale o přirozenost a uhlazenost ve spojení se zjitřenými emocemi. Závěr prvního disku vyplňuje těžkotonážní rocková tryzna, kde se moc nejuchá, ale spíše rozjímá nad ztrátami posledních let.
Úvod druhého disku jako by rád nastolil naopak optimismus a trochu naděje. Hudebníci se odpoutávají mírně od svého rámce a pokládají se do meditativně ambientní skladby plné klidu a smířlivého preludování. Už se nikde nechvátá, zpěvu pomálu, spíš vyprávějí kytara či klávesy. Dotýkají se nevědomky kosmických bran, ale vše je takové hlazené, hodné a decentní. Příliš civilní. Upřímně na druhém disku nenacházím mnoho hodnotných minut. Celé dvojalbum je synonymem pro zbytečnost a nadrozměrnost. Koncentrace nápadů a více energie by albu prospěly nejvíce. Prog rock pro staromilce a posluchače velmi klidného naturelu. Nejraději bych na album bral nůžky, stejně jako pan (vlastně Soudruh) ředitel Lacina na jednom nejmenovaném vzdělávacím ústavu, když nás máničky potkával ve svém resortu. Marně čekám na prog rockový zázrak, tentokrát se nekoná. THE FLOWER KINGS ani zdaleka nevyužívají své schopnosti a zkušenosti a nahráli všední, poloprázdné album, plné zbytečné veteše.
Zobrazeno: 1732x



LedTherion 6/10


» THE FLOWER KINGS - Waiting For Miracles (2019) (17.6.2020)
» THE FLOWER KINGS - Adam & Eve (2004) (3.8.2012)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | THE FLOWER KINGS - Waiting For Miracles (2019) | Hard Music Base

Seznam skladeb


DISK #1

1. House Of Cards
2. Black Flag
3. Miracles For America
4. Vertigo
5. The Bridge
6. Ascending To The Stars
7. Wicked Old Symphony
8. The Rebel Circus
9. Sleep With The Enemy
10. The Crowning Of Greed

DISK #2

1. House Of Cards Reprise
2. Spirals
3. Steampunk
4. We Were Always Here
5. Busking At Brobank

Hodnocení uživatelů



ø7/10

Počet hlasujících: 3


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2020. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist