PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

ELUSION - Singularity (2019)


„Můj malý imaginární příteli. Pamatuješ ten čas, kdy gothic rock byl gothic rockem a ne dětskou zábavou pro pískoviště? Tehdy pohledy do tváří byly možná pro někoho čtivou jistotou, kdežto pro nás pouhou iluzí, za jejíž tajemnem se teprve jistota musela hledat a každý si mohl najít tu svou jistotu. To tenkrát byly časy, kdy i voda měla svůj tvar a pevné tvary byly lží. Již asi dávno jsou pryč časy, kdy barevná hra stínů a světel vystačila si s barvou jedinou a bludy byly pravdou vezdejší. Jo, kde jsou ty časy, kdy vládla temná vášeň, ochromující síly i tajemná dobrodružství, můj malý imaginární příteli.“

Zlatá éra gothic rocku je patrně minulostí, i když v podzemí se stále nacházejí dobrodruzi, kteří čerpají z onoho odkazu. Jenomže na výsluní se chtějí vyhřívat kapely, které na odkazu gothic rockovém parazitují a jsou to především kapely metalové. Vykrádají gotiku, vydávají se za ní a jen málo z těch mnoha metalových kapel má s gotikou cokoliv společného. Nejhorší jsou takové, co se označují ještě za symfonické. Jednou z takových je i belgická kapela ELUSION, která pod křídly Art Gates Records vydala své debutové album „Singularity“. Nemohu zrovna tvrdit, že se v jejich tvorbě, jako u jedněch z mála, nějaké ty prvky gotiky nenajdou a jisté spojitosti s novější tvorbou legendární Lacrimosy zde jsou, ale abych tohle album mohl označit jako album gotické, musel bych gotickým nazvat i muzikál Fantom opery. Proč? Protože ELUSION jako by měli stejně sympatický přístup k teatrální dramatičnosti jako Andrew Lloyd Webber. To je mi hodně sympatické a díky zajímavé nápaditosti se mi to dost zamlouvá, ikdyž by se v mnoha případech dalo mluvit dokonce i o na metal netradičních postupech. Hodně sympatické je i to, jak to kapela nepřehání s košatostí symfoniky a pracuje přímo spíše se strukturou skladeb než s pompézností. Jenomže již méně sympatické je, že se kapela pouští ze zajímavě dramatických pasáží k tuctovým power speed kvapíkům. Dalším mínusem je vcelku hodně často využívaný black metalový vokál. Ten je na můj vkus v téhle muzice poněkud moc agresivní, nebo by jej možná stačilo trochu upozadit. No a přímo black metalová pasáž v „The Strive“, tak ta je fakt do nebe volající. Ovšem řekněme, že mě v tomto případě neuráží, na rozdíl od spousty jiných, ani čistě symfonická záležitost „In Eternity“ a to proto, že kapela skutečně má cit pro onu zmiňovanou dramatičnost, umí si pohrát s melodiemi i atmosférami a nehraje si na nějakou nafouknutou pompézní bublinu. Sympatické jsou taktéž melodické nápaditosti jakoby z Blízkého východu, jako ve skladbách „The Tales That Trees Tell“ a „Reconciliation of Opposites“, což tyto písničky vcelku ozvláštňuje. Prozatím jsem zmínil black metalový vokál, který fakt není zrovna ozdobou alba, ale ten naštěstí není dominantní. Hodně povedené jsou všelijaké doprovodné, skoro sborové vokály, které nádherně dotvářejí právě ony dramatické atmosféry. Ovšem skvostem je vokál zpěvačky Evy Verbruggen, která má v hrdle zlato. Jenomže kulička v jejich hlasivkách sice létá nahoru a dolů jako pominutá, ale létá i zepředu dozadu a do stran. Takže zde máme jednu z mála zpěvaček v tomto žánru, která nezpívá monotónně či dokonce nudně, natož aby jenom jako by goticky kuňkala. Potom nejlepšími skladbami se u mě stávají „Lovelorn“ a „Anamnesis“, kde její vokál v duetech svádí impozantní souboje i láskyplné sblížení s hlasem kytaristy Domingo Smetsem. To, že nedokáži vzít za své to, že by toto album mělo být gotické, ještě neznamená, že se mi nemusí líbit. Takovou alergii na tyhle kapely nemám. Sice mám nějaké ty výhrady k tomuto albu, ale ve finále se nejedná o nic, co by mi ježilo chlupy na zádech. Navíc je hodně pravděpodobné, že se k tomuto povedenému debutu budu vracet, neboť je to nejlepší symfonické album, jaké jsem za poslední dobu slyšel. Á propós, přeci jenom by se jedna gotičnost na albu našla. Tou je závěrečný remix skladby „The Strive (Spankraght Remix)“, která získala jakousi elektro popovou náturu.

„Můj malý imaginární příteli. Asi je na čase si na rukáv i přes oči dát černou pásku. Naše éra temného gothic rocku asi pomalu končí a již delší dobu ji nahrazuje generace slunečního gothic metalu. Čest naší památce, můj malý imaginární příteli.“
Zobrazeno: 84x



Rock´N´Roll Hell 8/10




PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | ELUSION - Singularity (2019) | Hard Music Base

Label


Art Gates Records

Seznam skladeb


1. Choices and Chances
2. The Tales That Trees Tell
3. The Strive
4. Lovelorn
5. In Eternity
6. Reconciliation of Opposites
7. My War Within
8. Crystal Doubts
9. Anamnesis
10. The Strive (Spankraght Remix)

Hodnocení uživatelů



ø8/10

Počet hlasujících: 1


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist