PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

ORSO - Paninoteca (2019)


Tak to, co teď poslouchám, to, co produkuje kapela ORSO na svém albu „Paninoteca“, tak to je jediný druh rockové muziky, který neposlouchám zrovna moc nahlas. Jako kdybych se něčeho bál. Možná emocí. Nebo jako kdybych se bál osvícení. A nebo že bych se bál chleba. Vzhledem k tomu, že jedna z písniček se jmenuje „Monte Cristo“, tak se možná bojím tvrdého vězeňského chleba. Chleba je to, co mi přijde na mysl, když si prohlížím front cover vcelku dost jednoduchého digipackového balení. Teda pokud se dá toto ještě digipackem nazvat. Obyčejně občas napoví texty, o čem že se chce kapela vyzpovídat k nevěřícím bohům rocku, ale v tomto případě se jedná o album instrumentální o třech kytarách, baskytaře a bicích. Jenomže on tam ten zpěv zase až tak nechybí, protože u podobné muziky se držíte stejně úplně něčeho jiného a třeba rytmika to taky nebude. Když naznačím, že jde o jakousi emocionální pokřivenost, tak by mohlo být vcelku jasné, že zde se nějaká podbízivá romantika konat nebude. Teda pokud vás nedrží jistý druh zvrácenosti, ke kterému by se hodil post metalový soundtrack. ORSO si tedy zrovna na nějakou tvrdost metalovou nepotrpí a možná mají blíže k rocku, a opravdu ostrých pasáží se na albu nachází dost málo. Oni si hodně ujíždí na těžko stravitelných melodiích, rozložených právě mezi tři kytary, jež kolikrát tvoří disharmonický celek zvláštní všímavé odpornosti. Společně s netaktně arytmickou rytmikou a bublající basou pak vytváří bizarní obrazce nepravidelnosti. Ta nepravidelnost je dost trýznivá, neboť nemocně mocní statistici rozhodně nebudou vůbec vědět, kterou písničku poslouchají, natož aby tušili, v jaké pasáži písničky jsou. Kolikrát mi podobná alba spíše připomínají improvizační sešlost, ale při tolika nástrojích v tý muzice nějaký řád musí být. Neřádi mohou ten řád hledat třeba do zblbnutí, ale o tom tahle muzika prostě není, i když z ní zblbnout můžete dokonale. Cituschopní spíše hledají panoptikum souznění a vytváří si svůj vlastní obrazotvorný názor, i když může být odlišný od názorotvorného obrazu samotné kapely. Důležité je mít fantazii a tou osedlat tóny z alba „Paninoteca“. Já to beru tak, že zrůdnost našeho špatného já v nás nebloudí a nehledá cestu ven k našemu ovládání. Ona nás již dávno vede, jenom nás se nechá krásně se tvářit. Jako kdybysme byli obludami v teráriu beznaděje a svoboda je iluzí deziluze, která nesmí za sklo ven. Poslech podobných alb je vcelku náročný a ne kdekdo ho emocionálně unese. Vždyť, kdo z vás dá na první posezení jakékoliv album Neurosis, bez toho aby pochopil, co chce emočním zmatkem básník říci. ORSO mají vcelku blízko k téhle kapele, jenom jsou prostě instrumentální a řekl bych, že nejdou tak do hloubky. Možná, že ta hloubka uvědomění si podstaty ničeho a všeho ORSO trochu chybí a ve svých předlouhých skladbách se spíše soustředí na instrumentální vyznění. To bude asi jediná moje výtka k tomuto albu. Ale kdo ví, co na to jiní post hříšníci. Já přeci jenom neposlouchám tyhle post alba moc nahlas. A možná o něco důležitého přicházím.
Zobrazeno: 109x



Rock´N´Roll Hell 7/10


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | ORSO - Paninoteca (2019) | Hard Music Base

Seznam skladeb


1. Sloppy Joe
2. Jambon-beurre
3. Choripán
4. Horseshoe
5. Mitraillette
6. Fluffernutter
7. Jucy Lucy
8. Monte Cristo
9. Dagobert
10. Smörgåstårta

Hodnocení uživatelů



ø7/10

Počet hlasujících: 1


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist