PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

TRANSNADEŽNOSŤ - Monomyth (2018)


Jo, to když tady byla za rudých komárů ta železná opona, tak sem prostě nic kloudnýho nepřelezlo a říkávalo se, že jsme, ani si již nepamatuji kolik let za západem. Ono se teda říkávalo i sto let za opicema, ale to bych neřešil. Ale patrně čím víc to bylo na východ, tak tím víc to bylo let a někde se z toho v tý relativně pospolitý Evropě vzpamatovávají doteď. Teda pokud se z toho vzpamatovat chtějí, protože už odedávna platí, nová éra, stejný sviňstva. No a někde tam, kde má své působiště kapela TRANSNADEŽNOSŤ právě prožívají nádherná šedesátá léta. Ne teda zrovna kvůli volné lásce, i když ani tý bych se nejspíše nebránil, ale především kvůli nádherné psychedelické muzice, která i bez jakýchkoliv halucinogenů dokáže být povznášející a zároveň inspirativní. A přesně takovouhle muziku kapela TRANSNADEŽNOSŤ na svém albu „Monomyth“ přináší. Ne že by se psychedelickému rocku nevěnovala nemalá řádka retro kapel, ale řekněme, že ty kráčí ve stínu bohů a bohyní šedesátých let. Jenomže TRANSNADEŽNOSŤ v těch šedesátých letech jako by skutečně byli a nekráčeli ve stínů bohů a bohyní, ale kráčí s nimi ruku v ruce v jedný řadě a album „Monomyth“ je jedno z nejlepších psychedelických alb, jaký jsem za poslední dobu slyšel. Na tenhle žánr musí muzikanti být fakt kumštýři. Umět se držet nějakých pravidel a přitom při komponování samotném umět improvizovat a ještě ke všemu svůj nástroj bravurně ovládat. Momentálně všelijaké ty progresivní kapely, ale album „Monomyth“ jasně ukazuje, že jakákoliv progresivita skončila v šedesátých letech. A to tenkrát o nějaký progresivitě ty muzikanti neměli ani šajn a nic takovýho neřešili. Prostě to v nich bylo, nebo nebylo. No a v kapele TRANSNADEŽNOSŤ to krutě je. Jen si vezměte bubeníkovy přechody hned v úvodní „Pacha Mama“. Nebo jak si kytarista hraje s jiskřivě praskajícími tóny ve skladbě „Ladoga“. A nebo jak zní baskytara v „Kailash“. Ono se to teda nedá takhle jasně podat, protože ty vcelku dlouhé písničky jsou monolity, kde si muzikanti synchronizovaně předávají štafetu lídrovství. Ovšem nebudu urážet rodiště kapely, že zamrzlo v období, ač může být jakkoliv pěkné, i když nedá se říci, že zvuk by byl kdovíjak současný, i když rozhodně se nejedná o chrastivé retro. Přeci jenom se nějaká moderna ke kapele dostala a díky samplům i přístupu k psychedelii v „Day/Night“ se květinové děti rázem ocitají tam kdesi v kosmu, kde mohou zasadit nové sémě lidství, hned vedle semínek všeho k jídlu i ke kouření a vlastně o tom vypovídá i obal digipacku. No a v téhle písničce jako decentní výstřednost hostuje i trošičku najazzlá trumpeta obecná. Ovšem není to jediná skladba, kde tento nástroj hostuje. Jenomže ve „Star Child“ je hodně jazzová a dává tomu psychedelickému rocku úplně jiný rozměr. Může se vůbec takováhle věc zdát těm rádoby progresivním kapelám? Zatím jsem neměl tu čest. No a jestli jsem se doposud nezmínil o zpěvu, tak věřte, že celé album je instrumentální. Teda až na písničku „Huldra“, kde se zpěv objevuje a světe div se, květinové děti umí rusky. A věřte, že ten jazyk rozhodně není rušivým elementem. Jak jsem říkal, tohle je nejlepší psychedelické album, jaké jsem za poslední dobu slyšel.
Zobrazeno: 538x



Rock´N´Roll Hell 10/10


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | TRANSNADEŽNOSŤ - Monomyth (2018) | Hard Music Base

Seznam skladeb


1. Pacha Mama
2. Ladoga
3. Kailash
4. Star Child
5. Huldra
6. Chewbacca
7. Day/Night

Hodnocení uživatelů



ø10/10

Počet hlasujících: 1


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist