PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

MANIMAL - The Darkest Room (2009)


MANIMAL operují svým albovým debutem ve vytěženém stylovém žlábku. Vymýšlet v něm něco nového je téměř nemožné. Zvláště pokud není odvaha jít do progrese. Kdo však hledá, tak své ampule kvality na „The Darkest Room“ najde. S úvodem alba se do posluchače naváží moderní, drsně střižené kytary, které společně s vypravěčským „tempestovským“ nádechem přecházejí v kování, již dávno překutého kusu kovu, ke kterému by po přidání vzácné přísady, vzniklo něco nového, kvalitnějšího. To se MANIMAL nedaří. Europe a Stratovarius zde číhají za každým rohem, střídání nálad a stavby skladeb je předvídatelné jako politické lži.
Pojďme si tedy povědět, proč album nezatratit při prvním dotyku, ale připustit si jej k sobě do peřin a rozehrát s ním sbližovací hru. Zpočátku jsem nevěděl, jak si poradit s vokálem, balancoval jsem na pomezí láska – nenávist. Nakonec ho beru jako konglomerát – Kotipelto – Geoff Tate - Joey Tempest – Halford. Často mě to nemile tahá za uši, jak se Samuel Nyman pokouší vtěsnat do svých jistě pečlivě studovaných vzorů. Pro celek alba vyhovuje hlavně variabilitou a schopností netrčet v jedné výrazové rovině. Stává se hlavním bodem všech skladeb.
Titulní song je skutečný pamlsek i pro otřelé uživatele klasického střihu metalu. Exploze riffů a vzletného vokálu. Marně na albu pohledáte zajímavější píseň. Po vrcholu alba se vracím zpět na zem. Občas se vyrojí tuctovka svižnějšího rázu, industriální intro, nebo pošilhávání po krajanech Clawfinger. Rytmická sekce, tvořená bratry, plní svoji fachu poctivě. Nelíbí se mi naprosto nestydatě vybrakované sólo z pomníku „Painkiller“ od Judas Priest a vokální notování v hájemství páně Halforda. MANIMAL tímhle mnoho nezískají, možná uloví několik méně neoposlouchaných mladších ročníků, ale ty jim po prozření utečou k pramenům.
Druhá polovina alba začíná klidněji. Časem se opět navštíví šperkovnice Judas Priest. Inteligentní a vlastní podání svých vzorů tristně schází. Velmi výjimečně MANIMAL pojmou klasiku moderně, po svém. V těchto chvílích cítím, že mají na víc. Konec je jeden z nejtrapnějších, který se mi dostal do uší a dává oprávněné obavy o budoucnost MANIMAL. Kapela vydala debut, na kterém odhaluje svoji nezralost. Podtrhuje neoriginálnost a nesoudržnost slabých skladeb. Protřelí posluchači budou často trpět okatým drancováním historie, méně znalí starých klasik si budou pobrukovat a podupávat. V rámci stylu naprostý průměr. Otázkou zůstává, zda MANIMAL pozvednou svoji tvorbu a nesklouznou směrem ke zbytečnosti vlastní existence.
Zobrazeno: 65x



LedTherion 5/10


» MANIMAL - Purgatorio (2018) (15.6.2019)
» MANIMAL - Trapped In The Shadows (2015) (14.6.2019)
» MANIMAL - The Darkest Room (2009) (13.6.2019)




PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | MANIMAL - The Darkest Room (2009) | Hard Music Base

Label


MMM

Seznam skladeb


1. Shadows
2. The Darkest Room
3. Living Dead
4. I Am
5. Ordinary Man
6. Human Nature
7. Spinegrinder
8. Dreamers and Fools
9. The Life We Lived

Hodnocení uživatelů



ø6.3/10

Počet hlasujících: 3


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist