MORAL INSANITY nepatřili na přelomu milénia mezi žádná ořezávátka, kapela ostatně
fungovala už od roku 1990 a v oné době měla solidně našlápnuto vměstnat se hned za
v té době již vytříbenou československou deathovou elitu v čele s Krabathor, Dementor
nebo Tortharry. Bohužel, stejně jako například u jejich žánrových souputníků Lykathea
Aflame, přišlo ale období stagnace a následného rozpadu, čímž veškeré šance vzaly za
své. Když jsem zhruba před pěti lety připravoval recenzi na debutové album této výborné,
žel pozapomenuté moravské partičky, byl jsem si vzhledem k době uplynuté od vydání
onoho alba a více jak desetileté absenci jakékoliv aktivity na scéně téměř jist, že
nového materiálu se už nedočkáme. Osud tomu ale chtěl očividně jinak a v roce 2016 se
MORAL INSANITY vrátili na scénu, aby letos přišli se zbrusu novou deskou.
Ta nese jméno "Labyrinth", což i poměrně trefně vystihuje hudební obsah, který na
posluchače uvnitř čeká. Death metal staroškolského ražení (ten, který máme nejraději) ve
své technické podobě přináší spoustu rafinovaných fines a hudebních poloh. Na desce je mi
sympatické, že na úkor značného osekání stále přítomných, a nutno dodat, že i velmi příjemných
vlivů veličin jako Death a jim podobných, došlo k určitému posunu zvuku (samozřejmě v rámci
žánrových mantinelů) směrem k vlastnímu, osobitějšímu vyjádření, což s největší pravděpodobností
vyplývá i z částečně obměněné sestavy, kdy MORAL INSANITY sáhli po nové rytmické sekci
(Pavel Bártek na baskytaru a Alice Caravello na bicí), zároveň se v kapelní soupisce znovuobjevil
Zdeněk Kupčík (kytarista z období "Where Life Ends"). Pro úplnost ještě dodám, že sólovou
kytaru obstarává Aleš Crhonek a vokál Míra Šebesta, oba zakládající členové kapely. Na druhou
stranu je skvělé, že se podařilo zachovat ducha z předchozí fošny, protože atmosférično
zmíněné desky je opravdu elektrizující.
Upřímně jsem se lehce vylekal, když jsem v tracklistu uviděl trojici znovunahraných skladeb ze
zmíněného prvního alba "Hatred", často to totiž může působit tak, že těleso maskuje nedostačující
kreativitu bohapustým znovunatočením staršího repertoáru, což sice uměle natáhne minutáž, ale
většinou rovněž evokuje pocit jakési nesourodosti a odfláknutosti. To se v případě "Fallen Angel",
"Hatred" a "Voice Of Conscience" naštěstí neděje, i když v prvních dvou případech stejně lehce
upřednostňuji původní verze skladeb. Jedinou výhradu tak mám možná k jejich zařazení hned na
začátek alba, to mi trochu rozbíjí případný koncept a jejich přesun na konec právě k
"Voice Of Consciousness" by mi dával mnohem větší smysl a opodstatnění.
Zbývající sedmička skladeb je každopádně sama o sobě se svými cca 30 minutami kolekcí hrdě
splňující měřítka řadové desky, takže jsem se při poslechu zaměřil primárně na ně. Album se nese
v moc pěkném tempu, moc mě potěšily melodické pasáže, jako hned v úvodní "The Apocalypse", které
rozbíjí jakékoliv náznaky monotónnosti, o kterých však nemůže být moc řeč, deska je totiž skutečně
poměrně variabilní a rozmanitá. "Labyrinth" plyne moc pěkně a zmíněná půlhodinka uběhne, aniž by
člověk stačil začít ztrácet koncentraci. Skladby se pohybují spíše ve středně rychlých tempech, což
rozhodně nevadí, jsou totiž tak dobře kompozičně zvládnuté, že si posluchač spíš vychutnává
jednotlivé pasáže a snaží se z nich opakovanými poslechy vytěžit co nejvíce, než aby bažil po
překotných rychlostech. Ale ani příznivci blastbeatových kvapíků si nepřijdou zkrátka, například
v "The Day After" si budou chrochtat blahem. Kromě zmíněných skladeb bych vypíchl ještě "Odium"
s geniální mezihrou v druhé části skladby nebo předposlední "Dreams Don't Lie".
Příjemná je i celková produkce alba, zvuk kapela zaznamenala na jaře minulého roku ve studiu Šopa,
což je samo o sobě zárukou kvality, viz. některé starší nahrávky Master nebo Gride. Co se týče obalu,
ten je rozhodně zdařilý, labyrint uprostřed lidské lebky je v případě MORAL INSANITY jasnou volbou
a autorka Dita Šebestová rozhodně odvedla dobrou práci. Texty se nesou v relativně obdobném duchu,
jako jsme měli možnost slyšet na "Hatred". Jsou poměrně kvalitně napsané, jen kdyby nebylo té
občasné kostrbatosti, se kterou se mimochodem stále potýká velké procento tuzemských kapel. Do očí
naprosto bijící formulace typu "for mercy is not place" totiž trochu snižují celkový efekt, což je
rozhodně škoda. To je ale jen drobná výtka v kontextu celého spektra zajímavých momentů, které nahrávka
přináší.
Pokud bych měl shrnout album jako celek, jedná se zcela jistě o důstojné pokračování excelentního debutu,
deska má rozhodně potencionál oslovit posluchače svého žánru a i když je jasné, že v dnešní silné
konkurenci bude mnohem těžší znovu vydobýt staré pozice, věřím, že MORAL INSANITY vydrží a na další desku
nebudeme muset čekat dlouhých 18 let. Byla by to škoda, dobrého technického death metalu není nikdy dost.
Zobrazeno: 786x
