PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

LETTERS FROM THE COLONY - Vignette (2018)


Debut Švédů LETTERS FROM THE COLONY mě zaujal při letmém pátrání po nových souborech, kterým bych mohl dát milost a vpustit si je za domovní dveře. Snový úvod by mohl svádět k myšlence, že jde o další rozněžnělé post blackery. Ale hned za rohem dostanete Meshuggah direkt obrovskou pěstí. Math hříčky, těkavá nervní kytara a masivní rytmika ihned nenechají na pochybách, že se zde bude hrát něco jiného než první liga. Chlapci umně kombinují jemnější pasáže s drtivými, až bych jim za to nejraději udělil pamětní medaili. Někdy se nechají unést a do hry vnášejí shoegaze přístup a hrají si pro vlastní atmo potěchu, která vyúsťuje do pozitivních východisek a třeskutých finále, či naopak do křehkosti porcelánu. Ovšem ne vždy jejich shoegaze potřeby vítám a chápu.
Naštěstí mé chmury často rozmetá kulometná palba alá Gojira, která se rozmělňuje dalšími matematickými vzorci a atmosférickými stěnami, po kterých nakonec vše vystřelené stéká, rozpuštěné kyselinou, aby palba nových olověných maleb mohla zahájit svoje další kresby roztodivných obrazců. Nejen rychlostí jsou živi, neb je jim blízká i střednětempá valcířina, která jakoby naoko moc neřešila, ale rozmělní a rozšmelcuje každý atom. Nejraději však mám, když rozpoutají kataklyzmickou ničivou sílu o nevypočitatelných vzorcích.
Kompozitní metalová megapole. Ano, pánové umí hrát moderně a vydávat se směrem, kudy se bude pohybovat metal ještě mnoho let. Umí z uhlíkových vláken vytvořit mnohovrstevné skladby a rozličně tvarově morfují a hledají východiska. A nachází je, což je obdivuhodné. Meshuggah by se v tomto případě za své žáky nemuseli stydět. Mnohdy mě však dostihuje pocit, že celou nahrávku trochu pohřbívá tuctovost vokalisty. Jeho řev je sic intenzivní, ale nemá přílišnou osobitost. Tady vnímám velké možnosti pro změny, protože odvázanější a expresivnější zpěv více barev by nahrávce prospěl jako déšť vyprahlé letní půdě.
Album má i rozmanitě dlouhé skladby, ale největší mordu, co se týká stopáže, si pánové nechali na konec alba. A nešetří ničím - stopkami, záseky, disharmoniemi, protirytmy nebo polyrytmy? Jako by se chtěli na konci vymáčknout nadobro z tuby a sdělit nám vše, co si myslí a co umí. Aby se v tom všem chudák amatér, jako jsem já, vyznal. Zde mi kupříkladu zapojení shoegaze pasáží vůbec nevadí a do tohoto progresivně laděného monolitu to zapadá více než dobře. Pánům to dovoluje rozehrávat roztodivné etudy a využít i nekovové hudební vlivy. Vokalista do progresivněji laděných ploch nemá příliš co nabídnout a tak naštěstí většinou mlčí a nechává dominantně promlouvat pouze instrumenty. Nicméně tleskám a samotní Between the Buried and Me by se měli mít na pozoru, protože jim zdárně roste konkurence.
Vše zní ladně a krásně, recenze je pozitivně napsaná a stejně tak se cítím i po poslechu alba. Jenže nesmím přemýšlet. Jakmile zapojím hlavu a začnu hudbu rozebírat do detailu, tak zjistím, že jde jen o dobře seskládaný math deathcore metal, který už tady byl nesčetněkrát. Ale právě nadhled a um hráčů, se schopností zkomponovat smysluplné skladby, odtrhuje LETTERS FROM THE COLONY od ušmouraného průměru do vyšších sfér, kde si mohou nalézt vlastní publikum a kmenové příznivce. Co mě opravdu nebaví, je někdy velmi necitlivý nástup shoegaze - klidných rozhlehlých pasáží, které sice dávají oddechnout duchu a uchu, ale ze zdrcující nahrávky se vytrácí dosti často směr, kdy jen tak čumím do stropu a doufám, že to marné brnkání brzy skončí.
Zobrazeno: 200x



LedTherion 7/10



PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | LETTERS FROM THE COLONY - Vignette (2018) | Hard Music Base

Label


Nuclear Blast

Seznam skladeb


1. Galax
2. Erasing Contrast
3. The Final Warning
4. This Creature Will Haunt Us Forever
5. Cataclysm
6. Terminus
7. Glass Palaces
8. Sunwise
9. Vignette

Hodnocení uživatelů



ø7/10

Počet hlasujících: 1


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2018. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist