PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

SIGH - Heir To Despair (2018)


Japonci SIGH pro mě představují pevný přístav kvality, byť sám o sobě je dosti vratký a nestabilní svojí variabilitou a odlišností. Nikdy nemůžu tušit, jaké bude další výrazivo té které skladby a kam je zavede jejich avantgardní mysl a touha kombinovat východní melodiku s kovem černým. Jistojistě jsou i na dalším albu jasně rozpoznatelní a není to jen mísením zmíněných ingrediencí. Albem "Heir to Despair" se vinou roztodivné melodie a jedovatá psychedelická mlha, které pojí roztodivné skladby a ještě divnější motivy na téměř hezké neotřelé melodie. Nic neponechávají náhodě, jisté paralely tu jsou a dostanu se k nim později. Především oceňuji jejich neutuchající uměleckou snahu být svěží a transformovat známé do zmutovaného vlastního pohledu. Pojďme se tedy vysokým uměním hudebním trochu prohrabat do hloubky.
SIGH si na pomoc berou nejednu flétničku nebo japonský nástroj. Vkusně a kvalitně je vkládají do organického celku - skladby, kde skvěle fungují a nejsou jen samoúčelnou raritou, vystavěnou na obdiv zbytku světa. Nemají problém kombinovat prog rock, heavy metal a blackovou avantgardu. Výsledný ingot se většinou hudebníkům daří zhotovit i s implementovanými netradičními - netuctovými vlastnostmi, které se promítají do jakosti výsledných katan. Jakoby si samotní tvůrci konečně uvědomili, že sedí na pokladu jedinečnosti a začali využívat kultury, která je obklopuje v míře větší než na předchozích dílech.
Hned úvodem mě Japonci uvrhnou do, pro Evropana ne zcela typické, východní melodiky s odlišnými stupnicemi a harmoniemi zpěvu. Krásnou melodiku mísí s neklidným syrovým metalem, psychedelickým world music a nevím s čím dalším. Vše uchopit nelze, neb vlivů jsou mraky. Bohatost nápadů, linek, melodií a rozličných lidových nástrojů je nevyčerpatelná. Oklikou se doslova dostávají do novorenesančních melodií a klenutých melodií Rainbow či do tvorby Vai - Satriani. Ale i přes zdánlivou nesourodost této směsky dokáží z každého zákoutí SIGH nalézt východisko a každá skladba je dramatický kus, až se mi ze vstřebávání a objevování stala denní potrava. SIGH není jen o východních vlivech, ale dokáží využít i klasického heavy metalu, tak jak ho umí Iron Maiden. Kudrlinky a jasný rytmus jsou však brzy narušeny tektonickým zlomem do avantgardního blacku. Tyto dvě směsice spolu závodí a předhánějí se v přebírání hlavní role, tu a tam harmonicky spolupracují a v ten okamžik jsou SIGH strhující. Kytarista You Oshima dostává tolik prostoru a možností jak hrát, že jinému by to stačilo na pět projektů. Do své směsice náramně vkládají folkové lidové motivy a Jethro Tull. Jsou lehce alternativní a taneční rytmus jim také není cizí.
Stejně jako poslední tvorba Satyricon i SIGH nalézají animální prapodstatu black metalu a úspěšně a dobře ji prezentují v její nejčistší esenci. Nebojí se však vsazovat do tavby i trochu zmíněné avantgardy a kombinatoriky po vzoru řekněme Voivod či D. Townsenda ve stavu kdy je nad věcí. Ale sotva si vždy uvědomím, kam sahají jednotlivé nápady, přelívají se přes ně další a další, které nestíhám uchopit, popsat a vychutnat. SIGH si vše na albu komplikují a vše rozorávají dark ambientní temnotou. SIGH putují zlověstným vesmírem a hledají další vstřícné, neomezené posluchačské duše. Tu a tam do svého ambientna mísí filigránské samplování dalšího vypečeného šílence Igorrra. Křivení rytmů s ruchy do finálního mešuge mají SIGH zmáknuté jako zmíněný Frantík. Aby vzpomínky na japonské mistry nebyli jen v kontextu elektroniky, umí závěr alba prokořenit skočnou, blackovou skladbou říznutou irským folkem a trochou netypické melodiky. Nejednou přicházejí se zdařilým východiskem nebo melodií, kde dochází k souznění východu, severu a západu.
Závěrečný, desetiminutový kolos je bohatý a rozmanitý, tak jako celý prostor alba. Je zachmuřený jako pravý Skandinávec, ukecaný jako irský bard a rozlehle progresivní jako holandský matador A. A. Lucassen. Vše decentně říznuto východní melodikou a progresivně avantgardním křížením. SIGH vytvořili vlastní multikulturní výraz. Nemají problém vstřebat a pak z vlastního traktu vyvrhnout jakoukoliv hudební látku. V procesu trávení a látkové přeměny ji však zahustí a koncentrovanou vypouští na nás lačné posluchače. SIGH opět jiní a umělecky strhující a především osobití, přesto docela přístupní. Nahrávka nadnormativně dlouhodobě zasycuje a kyprostí nápadů uchvacuje. Bravo!
Zobrazeno: 90x



LedTherion 9/10


» SIGH - Heir To Despair (2018) (6.9.2019)
» SIGH - Scenes From Hell (2010) (26.8.2010)




PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | SIGH - Heir To Despair (2018) | Hard Music Base

Label


Spinefarm Records U.K.

Seznam skladeb


1. Aletheia
2. Homo Homini Lupus
3. Hunters Not Horned
4. In Memories Delusional
5. Heresy I: Oblivium
6. Heresy II: Acosmism
7. Heresy III: Sub Species Aeternitatis
8. Hands of the String Puller
9. Heir to Despair

Hodnocení uživatelů



ø8.7/10

Počet hlasujících: 3


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist