PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

HOGS - Fingerprints (2018)


Ležérní, neředěná dávka optimismu. Takhle by se dalo popsat album „Fingerprint“, hard rockové italské kapely HOGS. On ten hard rock teda mám tady napsanej v promo listu, ale já bych HOGS hodil spíše do vod rockových, ve kterých dělá kapela stejně decentní funky anarchii. Ne že by to funky bylo nějakým výrazným elementem v hudbě HOGS, ale místy je tam vcelku cítit, stejně tak jako třeba blues. Spíše bych měl říci, že se kapela nedrží striktně rockových tradic a jde si jakousi svou cestičkou, i když šablonovitosti sloka refrén se tedy zrovna moc nevyhýbá. Prostě HOGS dělají tradiční rockové písničky trochu méně tradičně. Třeba taková „Down To The River“ má hodně svou pohodovostí co do činění s reggae. Oproti tomu taková „Stinking Like A Dog“ a hlavně a především „Can´t Find My Home“ mi dávají hodně vzpomenout na Alice Coopera ze sedmdesátek, jenom bez přidané hodnoty teatrálního hororového klistýru. Ono ve finále se o tvorbě HOGS dá mluvit jako o ozvěnách minulosti a ty sedmdesátky jsou zde hodně cítit i s vlivem šedesátek, i když bez zhulenýho efektu. V písničkách je cítit taková ta bezprostřední bezstarostnost. Důkazem jsou toho i dvě balady „Jewish Vagabond“ a „Just For One Day“, z nichž druhá jmenovaná jako kdyby vypadla ze zpěvníku, který pro dospělé flirtování napsal bluesový mág Joe Cocker. Tu podobnost mohou vyvolávat i tak trochu pro jeho tvorbu typické doprovodné ženské vokály, ale ty se na albu „Fingerprint“ nacházejí na povícero místech a taktéž navozují pocit oné bezstarostné pohody. Jedinou trochu ostřejší písničkou na albu je „Man Of The Scores“. A teď se trochu pozastavím nad tím, jak to album zní, neboť i v tom je onen optimistický poklid znatelný. Zejména tedy vidím velký plus v tom, že si kapela nechala sestříhat zvukový kabát tak, aby jim opravdu slušel i za cenu, že někomu bude znít album příliš plytce, až archaicky, bez moderní hutnosti, nebo dokonce nerockově. Základem všeho je zpěv. Simone Cei není z těch, co by vyhrával Superstar a spíše by mu byla blízká Hvězná pěchota. Jeho zpěv není laserově řezavý ani mohutně dynamický a barva jeho hlasu taky není kdovíjakej zázrak. Ale i s tím málem, kterým disponuje, umí výborně pracovat. Nedá se tedy říci, že by byl slabinou kapely, do který může každej ostruhou kopnout. Naopak. Jeho hlasu je přizpůsoben zvuk kytary, který není místy vůbec ostrý i dynamika baskytary, která si spokojeně jen tak brumlá. Teoretické nedostatky jeho zpěvu jsou doháněny doprovodnými vokály a eventuální hluchá místa v písničkách jsou vyplněny hamondkami či piánem. Vše je tedy zvukově harmonicky srovnáno ku prospěchu věci a i když se ta zvuková koláž může opravdu zdát archaická a trochu to škádlí libido současnosti, tak jsem vcelku rád, že se kapela nepustila do moderní nesourodé divočiny. Mně tohle album takhle vyhovuje a jedinou výtkou může být, že se kapela nepokouší přijít s trochu silnějšími nosnými motivy a možná i trochu hitovějšími refrény. Ovšem o dobré nápady není nouze a za velmi povedené písničky považuji již zmiňovanou závěrečnou baladu „Just For One Day“ a hned první „Man Size“, což je hodně sympatický duet s hostující zpěvačkou Carlotte Cocchi. Mimochodem, front cover alba nepatří zrovna mezi ty zajímavější, ale o to zajímavěji a snad i trochu netradičněji je zpracován booklet.
Zobrazeno: 198x



Rock´N´Roll Hell 7/10



PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | HOGS - Fingerprints (2018) | Hard Music Base

Label


Red Cat Records

Seznam skladeb


1. Man Size
2. Stinking Like A Dog
3. Mr. Hide
4. Australia Summerland
5. Down To The River
6. Another Dawn
7. Man Of The Scores
8. Can´t Find My Home
9. Jewish Vagabond
10. Don´t Stop Moving
11. Just For One Day



O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2018. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist