Když jsem si tak prohlížel obal a tradičně pojatý booklet rockového alba „Lady To Rock“ od PAOLA PELLEGRINI
LEXROCK a vlastně i poněkud až moc tradiční (nesnáším slovo kýčovitý), leč pěkné promo fotky pěkné Paoly,
tak mě vyloženě na první dobrou v mozkovně napadlo, jestli se nebude jednat o nějakou italskou Joan Jett z
Florencie. No a ono skoro jo. Třeba písničky „Avuta Mai“ a „Wild Shot“ k ní mají hodně blízko. Jenže Paola
je kytarově mnohem ostřejší a ve své tvorbě používá větší razantnosti. Přesto bych mezi oběma protagonistkami
jistou spojitost viděl. Obě sázejí na jednoduché, přímočaré písničky s jasným směrem k hitovosti bez
jakýkoliv křeče. Vždyť proč si hrát na umění, když roch´n´roll je o něčem jiném. Ale, jak jsem říkal, tak Paola
sází na mnohem větší kytarovou razantnost v podobě ocelové jiskřivosti a album otvírá skutečně ostrými
rockovými písničkami „No Half Way“ a „Lovely Man“, z nichž druhá jmenovaná vcelku inklinuje ke klasickému
heavy metalu osmdesátých let, stejně jako i částečně country music nasáklá šlapavka „Endless Begin“. Tahle
věc je fakt povedená. A jak tvrdě album začíná, tak tvrdě album i končí, a rockové písničky „You Better Believe“
a „All My Love Has Gone“ mají v sobě toho heavy metalu snad ještě více a vlastně ta závěrečná je neskutečnej
vypalovák komerčních rybníků. Ale Paola není jenom o tvrdosti a rockovém bouření a když vynechám ty dvě podobnosti
s Joan Jett, tak tady máme umírněnější „Cut The Chain“. Paola se dokonce pustila i do rádiového hitu pod názvem
„Making Love Forever“, který jako kdyby vypadl z repertoáru sesterské kapely The Cors. Asi bych podobný pokus
o vtěrnost odsoudil, ale i tahle svižná líbivka prostě šlape. Ovšem za největší hitovku považuji trochu alternatvněji
znějící „What I Like“. Nevím teda, jestli to mám brát jako plusové body, ale Paola absolutně ignorovala zařazení
na album nějaké ty rockové srdceryvné balady. Všeho všudy mohu říci, že jsem si tohle album hodně oblíbil a
bude vhodným partnerem k připáleným steakům. Přesto dávám pouhých osm bodů, i když bych šel s čistým svědomím i výš.
Jenomže se opět vrátím k přirovnání s Joan Jett. Paola sází na kytarovou razanci, kdežto ve zpěvové razanci přeci
jenom vede Joan. Tady fakt Paola poněkud zaostává. Někde ten její zpěv sedí perfektně, ale většina alba se nese opravdu
v tvrdě rockových vlnách a tam zní Paola jaksi unyle. Díky tomu zpěvu, kterej je vlastně na albu kolikrát nejsledovanější,
bych mohl jít i v bodování směrem dolů, ale neodvážím se. Jestli jsem to dobře pochopil, tak Paola je právnička.
Ze seriálu Chobotnice asi víte, jak to v Itálii chodí, a ponaučení si můžeme vzít i od našeho zpívajícího právníka.
Přidáno: 12.7.2018
