PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

DRAGONLORD - Dominion (2018)


Chutě a výrazové prostředky lidí s velkým nadáním se mění, nebo jsou bohaté. DRAGONLORD jest boční projekt páně Erica Petersona z Testament, který potřeboval upustit tvůrčí přetlak a uvolnit se stylově z thrashmetalových okovů. Ale co si budeme povídat, „Dominion“ je i o thrash metalu. Peterson se krom strunných nástrojů postavil i k mikrofonu a odkrákal svůj pohled na symfonický black metal více než s přehledem. Občas mi jeho frázování připomíná Ihsahna, ale pouští se i do čistých poloh a celkově mi přijde jako dobrá volba. Hudba DRAGONLORD není jednoznačná a stejně tak ani výraz Petersona a jeho celé družiny. Nebyl by to pan muzikant, aby z obyčejného projektu nevykřesal něco víc, a to se zde povedlo, jeho pohled na černé řemeslo je poznamenán léty zkušeností. Pokud se do toho přidá i kompoziční odvaha, může srdce náročnějšího posluchače jen plesat.
Po instrumentálním úvodu dochází k explozi. Gejzír nápadů, pojení stylů a bohatost výrazových prostředků na krátké hrací době vydá na několik obyčejných alb těch méně nadaných tvůrců. Eric dští síru dle svého, inspirován velkými ikonami blacku a lehce přebíhá i do čistých, melodických vokálů. Stejně tak se chová hudba. Od chladné severské, ledové vichřice po exkluzivní melodické, vzletné sólování hlavního tvůrce. Zdatně se snaží i Alex Bent, který není kovářem black metalovým, neb pochází z metalcoreových Trivium. Jeho hra je však nápaditá a občas mi připomíná kapacitu Nicholase Barkera. Peterson čerpá z toho nejlepšího, co se urodilo ve Skandinávii a na britských ostrovech v sadech symfonicko-blackových. Mráz ve spojení se sirnatým, bažinatým zápachem jest kropen náramnou bombastickou symfonikou, která celý výraz souboru posunuje až k legendárním dílům, např. "Puritanical Euphoric Misanthropia". Skladby mají neuvěřitelný drajv a zklidnění do čistoty a melodií jen přidává na celkové nepodlézavé líbivosti. Hudba DRAGONLORD se stává mozkem vyhledávanou, je bohatá, náramná a přes nepříliš velkou hrací dobu působí jako rozlehlý svět plný různorodých vyprávění a příběhů.
Peterson bezelstně na svět black metalu a symfoniky pojí stadiónové hity s jasnou čitelnou strukturou koncertního trháku. Nehraje jen na nápady, ale umí i drajv a útočnou jednoduchost. Bez hany začleňuje klávesové rejstříky, které občas zní naprosto staromilsky a Peterson se z celé záležitosti vyštěká jako Dani Filth. Vně skladby občas zpomalí, zvážní a využije ženského andělského vokálu, aby vše nakonec "dovyprávěl" drsoň a do toho si zpíval melodie kytarou a množil nápady a různé dynamické zlomy skladby. Ne vše se mi však líbí a baladické zpomalení "Love of the Damned" a šeptání tajných informací začíná zavánět už příliš Testament melodikou. Holt otisky prstů a rukopis se špatně potlačuje i zkušeným. Skladba však nepůsobí povedeným dojmem, čisté melodie i vokály působí jaksi nepatřičně slátaně a celkově svojí odlišnou barvou kazí přemírou snahy už tak dost rozmanitý komplet skladeb. Pasáže s vokalistkou a akustickou kytarou už jsou příliš mimo rámec alba. Skladba se vůbec do celkového thrash blackového konceptu nehodí, byť se závěrem snaží dojem napravit thrash metalovou cestou.
Naštěstí návrat do symfo black metalového sirnatého zábalu přichází vzápětí a vítám ho dosti. Závěr alba okupují rozlehlé songy. V nich se snoubí krása, monumentálnost a silné rozmáchlé, melodické gesta. Vše vystavěno na nepropustném tvrdém black metalovém poli. Žasnu, co vše dokáže Peterson zorat, zasadit, hýčkat a konečně vypěstovat a sklidit. Moji hudební lačnost spolehlivě zasycuje a nemám ani pomyšlení na přídavek z jiného políčka. Cirkus symfonikus volně přechází z kování k válcování a tažení úctyhodných profilů z jakostních materiálů. DRAGONLORD roztahují často své paže do epické šíře a volně přecházejí od symfonické černoty k thrashmetalovým domovským dokům páně Petersona. Toto album se opravdu povedlo a rád se s ním vypravuji na velkolepé výlety. Náramné dílo a kvalita, které mnoho celoživotních tvůrců symfonického blacku nedosáhne za celoživotní putování. Inu když je hlava i ruce v náležitém pořádku, lze tvořit svěže i na prahu muzikantského produktivního věku. Smekám a poklona, pane Petersone!
Zobrazeno: 116x



LedTherion 8/10




PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | DRAGONLORD - Dominion (2018) | Hard Music Base

Label


Spinefarm Records

Seznam skladeb


1. Entrance
2. Dominion
3. Ominous Premonition
4. Lamia
5. Love of the Damned
6. Northlanders
7. The Discord of Melkor
8. Serpents of Fire

Hodnocení uživatelů



ø8.4/10

Počet hlasujících: 5


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist