Pokud vám někdo bude tvrdit, že někdo navštěvoval zvláštní školu, protože má zvláštní
schopnosti, tak mu to prosím vás radši věřte. Ono nevíte, jestli takovej nějakej rozumbrada
neskončí na nějakým významným úřadě, či dokonce v politice a nebude rozhodovat z moci úřední o
tom, co má smysl a co smysl nemá. V případě alba „nESMysl“ a vlastně nejen jeho, zaběhlého
noise jména ESM (EINE STUNDE MERZBAUTEN) pod vedením veterána hlukové scény Radka Kopela (Napalmed),
bych si vcelku tipnul, jak by mohl takový úřední šiml splašeně zareagovat. Hudebně úřední šiml
pro zlaté slavíky by patrně potom dostal psotník a vůbec by mu nevadilo, že zrovna on nezná noty.
Demokracie v hudbě je prostě pro některé jako láska a láska je prostě kurva. Zvláště když vás ta kurva
chce dostat do cvokhauzu. No a v případě úvodní „HlaSlova (Slabý text)“ je to i na mě docela silný kafe.
Několik přes sebe mluvených monologů působí jako kdybyste jednou nohou byli na přednášce o vědě a
technice, druhou nohou na přednášce o technice a vědě, třetí nohou na přednášce o vědě a nesmrtelnosti
chrousta, čtvrtou nohou na politickém mítinku chrousta, pátou... Kolik von má vlastně takovej člověk
nohou? Obyčejně méně než židle, ale když oni někteří nenažranci dokážou sedět na několika židlích najednou,
tak aby se v tom prase vyznalo. Takhle prostě zní mluvený psycho noise. No a co tady máme dál. „Svět L.O.M.
(Volná improvizace na blikající světlo)“. Jo, to o těch káčátkách se mi líbilo, ale potom to začalo
být černobílý a já v tom kině málem usnul. Usnul bych, kdyby mě pořád nebudily bicí nástroje. Využití
klasických bicích v tom nejen elektro šmidlo vrzání se mi jevilo jako chytrý tah na chytráky, ale potom
šla asi moje fantazie na vandr a bicí na mě začaly působit spíše rušivým elementařením. Možná, že by
tady místy bodla nějaká hluková vyváženost, ale takhle mi v tom vrzání ty bicí způsobují vrzání zubů.
Ale třeba to byl záměr, něco jako noise karaoke. Takhle to zatím vypadalo na skóre, že ESM v podobě
„nESMyslu“ vydali pro mě nejméně zajímavou, nikoliv však nezajímavou, nahrávku své i mé noise kariéry.
Jenomže přichází velké finále v podobě „Žlivě / Mrdvě v štúdiu Pon Terex (Neomezující výrony bez nápadu)“.
Pamatuji se na svůj první výron a neřekl bych, že by byl bez nápadu. Ten nápad byl sice jenom krátký jako
výron sám, ale něco moudrého v něm asi bylo. No a tady z těch výronů udělali ESM nádhernou noise symfonii
bez zdánlivě potřebných not. Ten závěr je fakt jízda. I když pro někoho by to mohla být jízda do antistresové
místnosti bíle vypolstrované. Na mě však tahle záležitost působí i přes jakousi sci-fi hororovou auru velmi
pozitivně. Patrně již asi budu zralej na...
Přidáno: 23.3.2018
