No jéje, hejvy metl a zpívá v něm ženská. Dneska již nic zvláštního pod sluncem metalovým, abych z toho byl vyplácanej jako kdysi,
když jsem se, coby smrkáč, platonicky zamiloval do plakátu jistý německý okovaný blondýny s ostnatým drátem. Ovšem na obalu alba
„Howling Wrath“ , italských STORMWOLF, mě hned praštil přes oči název z jedné z písniček. No a skutečně se jedná o předělávku nesmrtelného
hitu „All We Are“ od Warlock, kterou kdyby Doro Pesch vypustila z live repertoáru, tak by ji snad ukamenovali. No, tak si říkám, že by nám v Itálii
vyrůstala nějaká nová Dorotka pro platonickou lásku už dávno ne smrkáče, i když teda ne blonďatá? No a tak, jak se říká a sakra. Dorotka je
prostě jen jedna. Sice jako by se do ní snažila Elena stylizovat, ale je to prd platné oslům, když se se svým projevem drží až příliš při zemi.
Na fotkách zdařilého bookletu v celku povedeného digipacku Elena vypadá jako nespoutaná dračice (i v plavkách) a možná tomu tak i na koncertech
je, ale ve studiu jako by s ní někdo hrál na zkrocení zlé ženy. I když ono v takové „Stormchild“ ve svý speed metalové nádheře rozhodně není její
projev marný. Ona teda kapela jako celek rozhodně nesvádí marný boj s heavy metalovou klasikou. Jsou to hodně zruční muzikanti, což dávají
jednoznačně najevo v povedené instrumentální „Thasaidon“ a ne jenom tam. Třeba kytarová sóla v těžkotonážní „The Phoenix“ a speed metalové
„Soulblighter“ jsou naprosto brilantní. Rozhodně by se tohle mohlo zamrzlým osmdesátkovým heavy metalistům líbit. Taky si ujíždím na starých
vykopávkách a tohle je retro záležitost, která mě hodně bere především svým nadšením. Navíc jsou STORMWOLF vcelku variabilní a jejich heváč
není nastydlej pouze jedním vzorem. Sice díky onomu Eleninu zpěvu se bude hodně vnucovat ono přirovnání právě k Warlock, ale člověk vycítí i
jisté Saxonování. No a „Lightcrusher“ je Jidášovina jako vyšitá. Oproti tomu „Marathon“ je svou nadlehčenější hard rockovostí někde u staré dobré
Lee Aaron. STORMWOLF mají prostě povícero tváří, které si nic nezávidí a vášnivě spolu komunikují. Jednou z těch tváří je i skoro thrash metalová
dravost jako v „Soulblighter“, kde zazní i death metalový vokál. Dá se říci, že na albu nevidím slabšího místa a jak se říká, tak s poctivostí nejdál dojdeš.
I když dá se říci, že starej dobrej poctivej heavy metal už asi bere jenom vymírající old schooláky a moderní metalisty na vlně power metalové asi
moc nechytne. Zvláště když STORMWOLF se vyhýbají jakékoliv modernizaci žánru s výjimkou současného dynamického zvuku, který brilantně řeže.
Sice mi v poslední moderní době přijde, že heavy metal je sprosté sousloví, přesto platí heavy metal forever, zvláště když staří pardálové paří dál
a s nimi to táhnou novicové heavy metalového řádu, třeba jako zrovna italští STORMWOLF.
Zobrazeno: 808x
