PŘIHLÁŠENÍ

KRANE - Pleonexia (2017)


Již delší dobu pozoruji, že tady máme jakýsi nový trend a já se půjdu asi do sklepa cvičně bičovat. I když ono se jedná spíše o jakýsi druh antitrendu, nebo jakousi odpověď na všechno pěkné. Zatím co nás neustále oblažuje trend pěkných skotačivých písniček s doménou core, tak jako protiklad neskotačivé ohyzdnosti vystupuje cokoliv pod doménou post. Jedno je jasné, že v tomhle žánru není jasné nic. Jen si vezměte váženě nevážený post rock metalové kapely Russian Circle, Mono, Cult Of Luna, Neurosis nebo If These Trees Could Talk. Takhle bych možná povrchně přirovnal partičku KRANE z Basileje. Ona to teda nejsou přirovnání bezpředmětná, protože tyhle kapely spojuje atmosfrerická neblaženost a zničující splín, který zároveň posiluje. Je to jako když svou tvář obrátíte od nehezkých věcí směrem k ještě nehezčím záležitostem. Burcujete svou mysl k pozitivním myšlenkám a ta žije v jiných realitách svátosti. Všeobecně mohu říci, že tvorba KRANE neburcuje nic. Je svým způsobem troufale mrtvá a ožívá pouze v myslích psychosomaticky narušených jedinců. Ona to je vlastně celá populace modré planety, ale pouze někteří jsou si ochotni to připustit a tak se dostávají na level pochopení nepochopitelného. Ono vlastně zde není nic potřeba chápat, jako spíše cítit. Co taky chápat na jednoduchých motivech poskládaných do jednoduchých šablon. Ano, v případě tvorby KRANE se dá mluvit o jisté šablonovitosti a nemá to nic společného s tím, že se ve své podstatě jedná o album instrumentální, kde je využito pouze několik monologů z cizojazyčných filmů. Ovšem tradičně se opakuje akustické post rockové rozjímání, které graduje do metalových, ochraptělých kytar. Kolikrát se sám přistihnu, že nevím, v které části alba sedmi skladeb se ve své nesoustředěnosti nacházím, jak si jsou ty kompozice podobné. Asi bych něco takového u rádoby normálních žánrů odsoudil, ale zde mi to naprosto nevadí. I když se nekoná žádná hudební revoluce, užívám si to postupné prolínání atmosfér jednoduchých motivů a jejich gradací, na kterou snad mají KRANE patent. Je to jako kdybyste sledovali hypnoticky pochmurný dokument bez obrazu. Vlastně narušení jedinci a skuteční fanoušci post metalové kultury ty obrazy vidí, i když pouze poslouchají muziku. To potom budí jakousi spokojenost se sžitím se s negativností a nalezení krásy v nepěkném hudebním odvětví. On člověk může být naladěn na všelijakou nepěknost a záleží pro změnu na kapele, jestli se do vašeho ladění trefí. Prostě není post metal rock jako post metal rock, ale KRANE se svými atmosférami trefili do mého vkusu.
Zobrazeno: 286x



Rock´N´Roll Hell 8/10

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | KRANE - Pleonexia (2017) | Hard Music Base

Seznam skladeb


1. Deception
2. I: Strategic Level
3. Destabilisation
4. II: Operational Level
5. III: Tactical Level
6. Combat
7. Aftermath

Hodnocení uživatelů



ø8/10

Počet hlasujících: 1


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2018. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist