Počátek historie karlovarského souboru ATOMIC (nezaměňovat s berounskou kapelou stejného jména)
sahá do začátku druhé poloviny sedmdesátých let. Toho času začíná čtveřice mladých gymnazistů
pozvolna předkládat tamějšímu obecenstvu svůj osobitý bigbít, silně ovlivněný "dekadentním
západním fenoménem", po vzoru Párplů a Uriášů. Jejich láska k rock´n´rollu, mladá energie, silná
motivace, píle a vytrvalost postupně vynesla kapelu na vrchol západočeské rockové scény. S příchodem
osmdesátých let jejich aktivita nabírá sestupnou tendenci, která soubor nakonec postupně uvádí do stavu
předlouhé hibernace. Ovšem jeho poselství a duch nikdy nevymizel. Především díky excelentnímu, myslím že
nedoceněnému, muzikantovi a hráči na hammondky, Martinu Uxovi, bývalému členu ATOMICu, který nepřerušil
vazby s mozkem a textařem zanikajícího tělesa, Radanem "Marthy" Gregušem. Uxa později zakládá, dnes již
legendární a stále fungující, kapelu Coda, která dále interpretuje nejzásadnější Atomické písničky a později
další Gregušovy texty (namátkou: kultovní "Napůl", "Svinčík", nebo text "Vyšlo to z módy", zasazený do Codovské
písně "Pivo lahvový"...). V dubnu 2013 ATOMIC, jako blesk z čistého nebe, znovu nastoupí na scénu. Tolik na
úvod, protože nebýt fundovaných glos Petra Korála, nemám o existenci nějakých ATOMIC, natož o vydání právě
recenzovaného díla, ani potuchy.
V lednu 2017 kapela odchází do studia nahrát svoje debutové album, které vychází už o tři měsíce později.
Výsledek jejího studiového počínání rozdělují dvě cédéčka, hezky napůl. První část obsahuje znovu nahrané,
staré písničky ze sedmdesátých let a bonus v podobě původní živé nahrávky, písně "Napůl", z roku 1979. Druhou
desku nám otvírá další bonus, tentokrát také píseň "Napůl", ovšem ve svěžím a vypraném kabátě. Zbytek obsahu už
představuje zcela novou tvorbu. Polovičatá atmosféra provází celý, skutečně velice luxusní, digipack, jehož
první polovinu zdobí staré, černobílé fotografie a tu druhou fotografie nové, barevné.
Považuji za obdivuhodné vytáhnout svoje "pubertální pocity" o čtyřicet let později, se stejným nadšením jako zamlada,
ovšem s větší precizností. Osobně bych svoje texty, které jsem napsal v patnácti, raději už nikde neprezentoval.
A tady nám právě zakopali psa. Přestože je z těch starých textů cítit ona mladická nerozvážnost, či naivita, tak se kluci
nemají ani po těch letech za co stydět. Téma první desky se točí okolo klasických pocitů dospívajících chlapců, kteří
propadli bigbítovému kultu - první lásky a rozchody, reakce na právě panující společenskou situaci, co je trápí, život
mladých rockerů, nebo poukázání na skutečnost, že pýchu vždycky předchází pád. Texty nové pojednávají převážně o tom
samém, jenže teď už optikou dospělého člověka - ženský, pivo, daně, které musíš v životě jako rocker platit. Nalezneme zde
ale i vážnější historické nebo filosofující aspekty, obsaženy v excelentních skladbách "Trafalgar" a "Rubikon". S pocitem
naprosté spokojenosti tady vyzdvihnu fakt, že i říznej bigbít se dá prezentovat ve vší slušnosti, pokoře, s noblesou, bez
trapných vulgarismů a za každou cenu šokujících klišé.
ATOMIC šlapou lépe než dobře seřízené švýcarské hodinky! Precizní bigbít, zahraný pěkně postaru. Žádný laciný make-up
a vyumělkované efekty. Silný mechanický motor v podobě naprosto exaktních bicích partů, které jsou hrány na soupravě
s jedním kopákem (no, hurá, konečně zase někdo), žene dobře rozjetý stroj k vytýčenému cíli. Neformální, samorostlá,
ale brilantní a čitelná basa umocňuje celkový, vynikající dojem z jízdy. Svérázná a neotřelá kytara dodává všemu správnou
jedinečnost a, sice skromnou, ale právem zaslouženou pompéznost. Klávesové nástroje zajišťují něžnou, místy až melancholickou
melodičnost, která vyvolává nadmíru radostné pocity. Marthyho hlasový projev nereprezentuje žádný "Zepellinovský kastrát",
ale je posazen do hlubších poloh. Jako příznivci Motörhead mi tento projev sedí, do muziky perfektně zapadá a kvituji ho
s povděkem. Muzikanti jsou skutečně sehraní a všechny jejich party jsou tam, kde mají být. Žádný part tady nedominuje nad
partem ostatním. Výsledný medový a měkký zvuk celé desky pokládám za excelentní. Přijde mi, že kapela používá elektronkové
zesilovače a mastering její práce ve studiu probíhal analogově, na kotoučový magnetofon. (Jedná se o osobní pocit, který nemohu
potvrdit ani vyvrátit.) Tahle hudba určitě neuchvátí posluchače hledající kontroverzi, nebo novodobé, tendenční zastření
pravé podstaty věci nepřirozenými efekty a kravinami okolo. Myslím si však, že musí zasáhnout každého, kdo hledá v rockové
hudbě originalitu, přirozenost, kvalitu a především lásku k bigbítu a poctivost. Jenom je škoda, že se tak jedinečná kapela
stále prezentuje pouze na lokální úrovni, ale vím, že jí to ke štěstí stačí. Také by mi více, vzhledem k jejímu zaměření,
seděl český název souboru s konečným "ká", místo anglického "cé". Nicméně, tohle vykresluje pouze kosmetický a nepodstatný detail.
Kdo mě zná, ten ví, že nevítám dnes masivní a trendové reuniony a comebacky vyčpělých interpretů, kteří už nemají co nabídnout
a žijí ze zašlé slávy. V případě ATOMIC jde však o probuzení z dlouhého zimního spánku. Kluci jsou v plné síle! Soubor překypuje
energií, nápady a hlavně neuvěřitelnou chutí k tomu jít dál. Tohle album lze považovat za jakýsi jejich splněný sen, proto si
na něm dali tak záležet a tvořili ho se stoprocentním nasazením. Požadovaná cena za nadmíru zdařilý výsledek nepokryje ani
jeho náklady! Dnes již málo vídaná záležitost, ale tohle cédéčko vzniklo především pro radost jich samotných a jejich blízkých.
Závěrem musím říct, že jsem se v rockové scéně již dlouho nesetkal s tak slušným a vstřícným jednáním, s jakým vystupuje Marthy,
jenž mě ihned zval na koncert a dokonce mi nabízel i přespání. Pokud toužíte mít ve své sbírce něco hodnotného, luxusního a originálního,
napište si o tohle dvojalbum! Tady musím udělit plnou nádrž dobře rozjetému stroji!
VŠECHNO JE NAPŮL, ALE ATOMIC´S NOT DEAD!
Přidáno: 24.1.2018
