Když se na mě z promo materiálů vyvalí stylové zařazení neo metal, tak to na mě působí
jako červený trenýrky na býka, stejně tak jako u progresivního metalu. Vždyť co všechno již
bylo nového a pokrokového. Navíc je to označení, které hudebnímu fanouškovi nic neřekne,
když naposledy se skutečně s něčím novým vynořily kapely hrající grunge a nu metal. Od té
doby se již jedná pouze o experimenty se zvukem nebo křížením žánrů, případně obojím současně.
Co se týká experimentů se zvukem, tak zde nejsem zrovna příznivcem moderních zvuků, ale to se
naštěstí na debutovém albu „(F)unfair“ francouzských DUSK OF DELUSION neděje. Zvuk je čistý a
dobově ostrý, s odkazem na ostří zubů starých metalových žraloků. Tak se dá s určitostí říci, že
kapela experimentuje s křížením stylů. Ale jelikož nevznikají žádné mutační příznaky paskvilovitosti,
tak spíše nabývám dojmu, že mezi různými žánry DUSK OF DELUSION proplouvají a jejich písničky
samovolně absorbují dle potřeby různé žánrové ingredience. V některých případech se dá mluvit o
třeskutém metalcoru s příchutí hitovosti alternativního metalu, jako třeba v úvodní „Insanity“,
a potom i ve skladbách „String On Your Arms“ a „The Juggler“. Posledně jmenovaná díky kolektivním
refrénům a především využitím světoznámé melodie kolotočářsko kabaretní hymny bude považována
za největší hit alba. Ovšem hodně chytlavej refrén obsahuje „All You Can See“, kterej jako by se v tom
alternativním metalcoru opřel o hair metalovou melodickou hravost. Takhle by se mohlo zdát, že kapela
je přiměřeně veselá kopa, jenomže tomu tak není. DUSK OF DELUSION mi spíše připadají jako smutní
klauni na zapomenuté estrádě ztracených kolotočů. Oni totiž mocně koketují i s post rockem a post
metalem a nemohu si pomoci, v tomto ohledu jsou DUSK OF DELUSION hodně silní. Jako žalmy ztracených iluzí se
vynořují skladby „Siamese Versality“, „Sideshow Attraction“, Wooden Horse“ a závěrečná „Take Me“, jež jsou
mými favority. Sázka na vrstvení vokálů s dojmem záměrné falešnosti se v tomto případě plně vyplatila
a vyplavuje hodně silné emoce i díky využití slizce hororových deklamací a v ucelené melodičnosti i
nebojácného přechodu na screaming. Z těch divočejších skladeb rozhodně preferuji písničku ostré
alternativy „Casanova“. Kapela DUSK OF DELUSION může být na své debutové album právem hrdá. Sice vidím
trochu hluchá místa v rychlejších pasážích, ale převažující pomalejší skladby jsou naprosto impozantní.
Album má i vcelku povedený přebal, ale strohý booklet není to, co by mě zrovna kdovíjak oslnilo.
Přidáno: 29.3.2018
