Recenze přečtena 412x (od 6.9.2017)

THRASHING MACHINE - Disease Called Human Mind (2017)

cover Né pětku né, já jsem v tom nevinně. Tak to zpíval kdysi malý chlapeček v jakémsi populárním pop šlágru. Jenomže bohužel pětku jo, nezpívá ale konstatuje jeden starej strejc. Ač byl jsem ve víně, v pivu či v rumových pralinkách bez čokolády, tak se mi nepovedlo prokousat se tímto albem bez bolehlavu a nesčetné poslechy za střízliva působily spíše bezděčně. Největším problémem alba je jeho délka. Kdybych chtěl světu, fanouškům či pořadatelům akcí představit rozjíždějící se kapelu, tak i polovina toh,o co je na albu, by bylo moc. Jenom takový decentní ípko by stačilo a i tak by posluchač končil v labyrintu. Jenže takhle nás čeká jedenáct skladeb a přes sedmdesát minut držení se rukama za hlavu, kdy se jich šedej zákal kolikrát bude ptát proč. Je sice sympatické, že se kapela snaží vymanit z davu přímočarých thrash metalových nářezů a být trochu svojská, ale abych tomu říkal progresivita, tak to by mě muselo něco trefit do hlavy. Jenže když nám v hospodách zakázali kouřit, tak popelník to asi nebude. Skladatelská košatost je sice chvályhodná a hudební propracovanost také, ale co s tím, když chybí silné nosné motivy. Ne že by kapele chyběly nápady, ale ty hodně povedené, co tam jsou, neunesou délku tak dlouhých skladeb a tak se prostě budete v těch skladbách ztrácet. Zvláště když ta chvályhodná košatost mnohdy působí jako brzdný element. Skladby prostě nemají spád a snad i poněkud nevýrazný zvuk kytar, které trochu přehlušují bicí, ubírá těm skladbám na možném strhujícím kouzlu. Ono to album po zvukové stránce nemá téměř žádnou dynamickou hodnotu. Kdyby se pokusil ořezat to album na trochu reprezentativnější ípko, tak bych na něj zařadil určitě „Disease Called Human Mind“. Ta přeci jenom trošku šlape a působí živějším dojmem. Potom by to už bylo trochu složitější, ale v „So Run“ mají ty rychlejší pasáže trochu spád. „Lock and Load“ obsahuje vcelku povedenou akustickou pasáž, hozenou do romantiky, což je vcelku pěknej kontrast k těm tvrdším neromantickým pasážím. Pěkným kytarovým sólem se honosí „Insight“. Tahle čtveřice skladeb se mi jeví jako reprezentativní, i když je to pořád takovej stereotypní kafemlejnek, kterej chvíli mele mák a pak se pokouší mlít hrách. Jenže s tím bych neměl zase až takovej velkej problém. Celou tu reprezentativnost sráží k bodu mrazu zpěv. Když pominu angličtinu s přízvukem polárního psa, tak celkový projev je monotónní brblání bez nějaké invence s nevýrazným zabarvením. Nevím, jestli by třeba nepomohla trochu zpěvnější čeština, ale chce-li být kapela za každou cenu světová, tak mimo zdokonalení angličtiny bych si trochu pohrál s texty, které by se daly trochu lépe frázovat, nemluvě o jejich zajímavosti. Flintu do žita bych zatím neházel, ale kapela má prostě na čem pracovat. Prozatím nelze jinak, než album „Disease Called Human Mind“ označit jenom jako album průměrné.


Rock´N´Roll Hell 5/10


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | THRASHING MACHINE - Disease Called Human Mind (2017) | Hard Music Base - webzin/databáze h&h hudby | www.hardmusicbase.cz

1. Void
2. Insight
3. Lock and Load
4. Perdition
5. Beauty of Killing
6. Lies
7. So Run
8. Rest in Peace
9. Solaris
10. Disease Called Human Mind
11. Aeon



ø5.5/10

Počet hlasujících: 2
HARD MUSIC BASE

Webzin / Databáze hard & heavy hudby.

KONTAKT

Email: hardmusicbase@email.cz
Reklama: ima.advertisement@gmail.com

NAHRÁVKY K RECENZI

Pepa Jůza
Morašice 32
569 51 Morašice
Czech Republic
juzapepa@seznam.cz

facebook twitter galerie Přehled návštěvnosti RSS


© 2008-2017. Všechna práva vyhrazena.
nahoru
nahoru
TOPlist