PŘIHLÁŠENÍ

AYREON - The Source (2017)


Arjen Lucassen tvoří hudbu neustále a nyní se dostává ke slovu jeho středobod bytí - Ayreon. „The Source“ je jubilejní desátá kolekce, která nabobtnala na dva disky a devadesát minut. Povedlo se rozlehlou plochu vyplnit smysluplnou hudbou jedinému hlavnímu mozku celého projektu? Na předchozích nahrávkách se mohlo zdát, že Arjen tak trochu stagnuje, byť si drží vysoký standard kvality. Přesto člověk často tonul v myšlenkách, že jeho prog metalové peřiny potřebují pročistit výplň. Sám autor jako by si toho byl vědom, tak na „The Source“ posouvá svůj výraz od prog metalu do prog rocku, ale svůj rukopis nepopírá, jen jej přenáší do další etapy. Autorova sólovka z roku 2012 - "Lost in the New Real" mnohé napovídá i možným zájemcům o toto album. Ano hodně lehkosti, rockového progu a hravosti lidovky je teleportováno nyní do drážek nových Ayreon.
První dojem z alba nebyl nijak oslnivý, ale další ponory do větší a větší hloubky a nalezení potřebného klidu na poslech, nakonec přinesly pro mě ovoce. Přeci jen hřmotnějšího metalového výraziva ubylo, a má roli menšinového buditele, což může být příčinou odmítnutí u některých posluchačů. Arjen provedl obnovu stylovou, ale přesto zůstal svůj a rozhodně je Ayreon v každém okamžiku stále rozpoznatelný. Ono vstřebat devadesát minut vcelku těžké, rozmanité hudby a zvláště když Lucassen s nějakou tou vrstvou nešetří, je docela šichta. Stejné to je jako se začátkem sportování, zpočátku se Vám zdá kdejaký krpál na infarkt, ale po několika týdnech zvýšeného úsilí Vám už připadá jako příjemný kopeček na rozjezd. Album je typem nahrávky, která si vás vezme na dlouhý výlet a vyžaduje po vás dovolenou a zvýšenou koncentraci.
Obrovitý nádherný nástup alba, za který by dal T. Sammet nevím co, aby se zbavil upachtěnosti a své chtěnosti být bombastický bez zadýchání. Doufám, že si vezme ponaučení z účinkování v tomto veledíle, jak pro komponování, tak pro vlastní vokální výraz. Lehkost a novota v podání Ayreon by jej mohla povznést. Kombinuje se zde dřívější kovová podstata, nyní značně zvukově přiostřená, s novými, výhledově používanými prvky prog rocku. Jednotliví protagonisté a jejich role zde dostávají prostor se vyjádřit a promluvit tak, jak je budeme slýchávat v následujícím koncepčním putování. Nevím, kolik kusů kytar Arjen v úvodní skladbě použil, ale byl to asi násobek využitých vokalistů. Grandiózní, barevné a mistrovsky seskládané. Jediná skladba a nápadů vagóny, a to nás stále čeká probrat celý vlak jednotlivých vlečňáků.
Pompa nemusí být jen radostná, ale umí být i potemnělá, čehož moc umělců v rockových zákoutích nevyužívá. Zvláště když se umně zkombinuje s lidovými melodiemi smutných houslí, dokáže síla okamžiku vyvolat spoustu emocí a zvýšenou pozornost posluchačů. Jakmile se do toho nabalí Arjenovy synťákové hry a geniální kombinace použitých hlasů a přemíra nápadů, netřeba hovořit o grandióznosti výsledku. Zvláštní umocnění poslechu umožňuje chytrá dramaturgie, kdy se vhodně střídají nálady skladeb i jejich vnitřní dynamika, která často překvapuje a hraničí s geniálností a maximální kapacitou posluchače vše vstřebat a pamatovat si celé dění. Mnoho východisek, které nalézá toto album, by jistě pasovalo i do tras, kterými se vydává velký tvůrčí mozek Devina Townsenda.
Arjen dokazuje, že jeho koketování s britským pompézním prog rockem a pojení s jeho vizí metalu, stále zraje a nese další a další ovoce. Mnoho vokalistů, jako např. LaBrie, blahodárně pod jeho taktovkou roste a vydává převážně zajímavé výkony v rejstřících, které zrovna příliš ve svých domovinách nevyužívají. Z mnoha tak jasně vyzařuje to, co jejich postava v ději představuje a umějí podat sílu myšlenky a naléhavost potřebnou pro daný zvrat událostí. Když se zapojí folklorní podtext skladby s akustickým doprovodem a taneční skotačivou náladou, pomyslně vychází blahodárné slunce a umně vykreslí obyčejnou ryzí radost z vlastní nicotnosti a spokojeného malého života jedince v zapadlém kraji plného osobního štěstí. A do protikladu umí vystavit cválavou, varovnou, přímočarou palbu, do které ale Arjen nacpe kde co. Vzniklá rozdílnost míchaných stylů namísto protimluvu, ladí v dokonalé symetrii dle potřeby vyjádření myšlenky.
Rozepisovat se o tomto albu plném nápadů a prog rockové harmonii s prog metalovou by bylo neúnosně zdlouhavé. Důležité upozornění, které musím vyzvednout - věnujte této tvorbě potřebný čas, neb dostanete takovou porci hudby, nápadů a pocitů z poslechů, že se vložená investice nebývale zhodnotí a vrátí více, než jste dali. Arjen Lucassen opět poposunul svůj úděl dále a nový Ayreon je jasný doklad toho, že jako umělec zraje a má stále co říci, bez potřeby se vracet zpět. Kontinuita pokračuje dále a v případě Ayreon je obdivuhodná i vyrovnanost a vysoká kvalita všech alb. Opětovně se po poslechu dalších Ayreon cítím povznesen a s radostí se dlouze nechám unášet dějem tohoto hudebního monolitu i nadále.
Zobrazeno: 960x



LedTherion 8/10



PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | AYREON - The Source (2017) | Hard Music Base

Seznam skladeb


DISK #1

1. The Day That The World Breaks Down
2. Sea Of Machines
3. Everybody Dies
4. Star Of Sirrah
5. All That Was
6. Run! Apocalypse! Run!
7. Condemned To Live

DISK #2

1. Aquatic Race
2. The Dream Dissolves
3. Deathcry Of A Race
4. Into The Ocean
5. Bay Of Dreams
6. Planet Y Is Alive!
7. The Source Will Flow
8. Journey To Forever
9. The Human Compulsion
10. March Of The Machines

Hodnocení uživatelů



ø8.6/10

Počet hlasujících: 5


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2017. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist