Tak tomuhle já říkám, že to parádně šlape. Odsejpá to tak, že těch čtrnáct věcí kolem vás profrčí, ani nemrknete. A tak s radostí znova opakovat se může. Tohle se vyplatí. Zatímco jiné punk rockové kapely třeba třou hlínu o hlínu, tak tady jde křemen mlátit křemen, až z toho jiskry lítají. Kapela VÝHRADA SVEDOMIA je z kapel, které se ničeho nebojí. Zvuk je tématicky hází do punk rockové společnosti, ale jsou tvrdí a o rychlosti orgasmu nemůže být ani řeč. VÝHRADA SVEDOMIA to tam šlehá bičem, jako by chtěla zprovoznit odpojenou přípojku k ležérně ležícímu vandalovi po mrtvici. V jejich muzice ožívá negramotná gravidita a roztroušená skleróza dává na vědomí, že jsme děvky prodejný. Tohle je punk rock toužící po smršti a smršť vyvolávající. Slováci VÝHRADA SVEDOMIA se toho vážně nebojí a jejich punk rock provází fofrovky na hranici thrash moshingu, s prdelí skrývající se za zeď, která zdí není, takže se obnažují naplno a celkově v chlípnosti období lidské společnosti. Šlapající tvrdý punk je jako čas protékající mezi roztaženými prsty bez blán sprostých klaunů, osvobozených od dědičných nemocí prudičství. Jo, VÝHRADA SVEDOMIA si to hrnou v punku, ale celkový výraz je hodně metalický. Jednudochost přímočarosti osvobozují různými vyhrávkami a zkrášlujícími prvky z jiných žánrů, bez toho, aby to narušilo prapůvodní punkovou myšlenku. Nazvat tohle album progresivním punkem by byla asi hodně velká drzost, ale tříakordová tuctovost se písničkám samotným vyhýbá na míle daleko. Jak již název alba vypovídá, tak kapela se staví proti lidské prodejnosti, takzvané komercionalizaci. Zvuk alba ale trochu staví kapelu na druhou stranu revoluční barikády, neb punkové špíny by se za nehet vešlo. Přesto to drhnutí svobodné nesvobody tvrdým rejžákem stojí za to. Prapor anarchie sice vypadá na první pohled vypraně, přesto hrdě vlaje proti arogantním zuřivým větrům finančně závislé společnosti. No, fakt teda po dlouhý době mám v ruce punkovku, která šlape a baví. Jenže kapela VÝHRADA SVEDOMIA se postavila bohužel komercionalizaci trochu až moc. Co tím myslím? Že ač album šlape jako punkový olympionista do pedálů dráhového kola v terénu, tak neobsahuje žádnou vyloženou hitovku. Jako by se tý komercionalizace drazí bratia ze Slovenska báli natolik, že se nepouštějí do chytlavých nápěvů. Jako by se chtěli oprostit od nic neříkajících stadiónových refrénů. Tady jsem to možná trochu přehnal a asi jsem tou komercionalizací poněkud zblblej já, protože ta jakási chytlavost mi tady tak trochu schází. Přesto si dovolím tvrdit, že album „Homo Commercional“ je hodně dobrou záležitostí a milovníky ostřejšího punku by měl poslech tohoto zářezu opravdu potěšit.