Ó líbeznosti vezdejší, ukrytá v hladových zdech temných myšlenek, postavených v našich
srdcích. Jaké oslavné ódy pro nás připravili debutanti APRIL WEEPS? Nejenže nás vrací
jaksi zpět do devadesátých let doom metalových, ale jaksi i do světa stínů osudu dějství
minulých s trýznivými otázkami, co by bylo, kdyby... Jako by se zdálo, že sudičky tu nit
osudu předou příliš rovně, bez možnosti odvolání a bůh nám dal paměť, abychom sami sebe
trýznili konspiračními teoriemi, jak by mohlo být vše jinak. Ovšem nejedná se o nějaké
dekadentní melancholické sebelitování. Bouří se vědomí i podvědomí a doom metalová tryzna
je narušována erupcemi death metalové revoluce, jako relativně bezvýznamná vzpoura proti
něčemu, co je předen dané a v kronikách svědomí neměnné. Ovšem myšlenky marnotratnosti
nad současným i minulým bytím mohou být zkrášleny krásnými sny o budoucnosti, která se
patrně nikdy nestane, ale dodává sílu žít a nejen přežívat. A tak pochmurně temný vzorec
dávno použitých postupů zkrášlují APRIL WEEPS tajemnem budoucnosti současného gothic metalu.
Emoce skladeb se přelévají ze strany na stranu a vytvářejí tím uzlíky na niti osudu,
která je sice příliš pevná a jedním směrem vedoucí, nikoliv pořád nudně stejná, bez možnosti
vlastního vyjádření. Nástroje čarují jednotlivé nálady a jejich majitelé ukazují, že je umí
zručně ovládat, ale nikdo z nich se nesnaží lézt na nejisté lano pouťového exhibicionisty,
který by svým krkolomným pádem mohl sice obecenstvo pobavit, leč celý výstup zkazit.
Ovšem klenotem alba jsou souboje světla a tmy, dobra a zla, krásky a zvířete v podobě hrdel
vokalisty a vokalistky. Mužský growl je přítomně sytý, nikoliv brutální, aby nenarušoval
atmosferiku kompozic a je spíše patřičně tvrdý jako osud sám. Ten dívčí pak není nějaké
upejpání se oddanosti předem daným záměrům sudiček, ale zní energicky, jako by chtěla
vzdorovat svému mužskému protějšku a i když se nejedná o nějaké pozitivní cvrlikání, tak
tajemné melodie vzbuzují jistý druh naděje smířit se se ctí s tím co bylo, je a bude. Možná
by se vokalistce při jejich emotivních eskapádách dala vytknout na pár místech jistá
nejistota výrazu, ale kdo z nás je si jist kroky příštími s ohlédnutím na kroky minulé.
Ovšem vokalistka má zároveň lehce atypické zabarvení hlasu, které posouvá APRIL WEEPS
zcela stranou od kapel s vokalistkami s beznadějně podobným hlasovým potenciálem a doufám,
že osud k nim bude milostivější, než je jejich muzika samotná. Zde nelze dělit zrna od plev,
neb plevy se na albu „Outer Calm Pain Within“ nenacházejí. Celé album působí jako nádherný
monolitý celek pohrávající si s trny v ranách života. Leč, měl-li bych vyzdvihnout nějakou
ze skladeb, tak nejspíše by to byla „Shards“, kde úplně impozantně znějí dívčí zdvojené
chvalozpěvy bídy, zdatně sekudujíc intenzivnímu growlu mrzkosti. A já, jsa nuzák, mám jen
své sny. Našlapujte něžně, neb kladu je vám k nohám. A APRIL WEEPS po nich šlapou nepříjemně
příjemně.
Zobrazeno: 1118x
