Kouzla, draci, válečníci, nebojácní hrdinové, čarodějové, vřavy bitev, legendy středověku a jiné mýty... to všechno je Fantasy Metal.

V roce 1991 vzniká jedna z nejzajímavějších kapel v tomto žánru - KAMELOT. Tato floridská kapela hrající melodický power metal s epickými i progresivními postupy si vybrala pro svůj název legendární hrad krále Artuše - Camelot. Tvůrcem kapely je kytarista Thomas Youngblood. S prvním zpěvákem Markem Vanderbildtem skupina nahrála dvě alba „Eternity“ (1995) a „Dominion“ (1997).

Obě tyto desky jsou plné fantasy příběhů. Černé věže, potulní pěvci, zvuky mluvících jazyků, nářek starších, andělé a polích temných středověkých hrdinů, králů a samozřejmě rytířů - třeba píseň o Rolandovi. Píseň, která oslavuje rytířskou čest, statečnost, oddanost. Opěvuje hrdinské činy rytíře Rolanda.
Děj se odehrává za vlády Karla Velikého v době bojů se Saracény a pohany na území Španělska, jejíchž poslední baštou je obléhaná Zaragoza. Bitva v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kde dvacet tisíc Francouzů bojuje proti mnohonásobné přesile nepřátel. Roland zde odmítá rady moudrého Oliviera a nepřivolá pomoc, protože mu v tom brání rytířská čest. Zvolí boj, i když ví, že porážka je nevyhnutelná. Teprve po marném boji se odhodlá zatroubit na kouzelný roh Olifant. Mocné zatroubení znamená jeho smrt - praskne mu tepna na spánku. Karel Veliký ale díky tomu poráží Saracény a zmocňuje se Zaragozy. Křesťanství vítězí, Roland však umírá...

V roce 1997 Marka Vanderbilta u mikrofonu vystřídal Roy Khan, který přišel z norských Conception a na jaře 1998 vydávají album „Siége Perilous“, které bylo jakýmsi prototypem nového složení této formace, protože kromě vokalisty proběhla změna i na postu bicmena; Richarda Warnera za bicími vystřídal Casey Grillo.
Bylo to opravdu nebezpěčné obležení plné expedicí do imaginárních zemí, mocných království. Křišťálové lodě se vracejí, obdivuhodné vize a sny, co nekončí.
Rok na to vychází čtvrtá expedice, čtvrtý odkaz této melodické party - „The Fourth Legacy“. Jsou zde nová spojenectví, posvátné země, věčné a tajúplné legendy. Příběh krále Uthera Pendragona, který se pomocí kouzel čaroděje Merlina zmocnil Ingraine a posléze se jí narodil Artuš, který byl nevlastním bratr Morgan, později Morgany le Fay – mocné čarodějnice. Ačkoliv Morgan neustále intrikuje proti Artušovi a rytířům kulatého stolu, nakonec se se svým bratrem Artušem usmíří - je jednou ze čtyř královen, které odvážejí Artuše do Avalonu po bitvě u Camlannu.
Vše pokračuje opěvováním Alexadrie, nové Egyptské metropole, zářící, čisté, božské a majestátní. Když se pozastavím u hudby. Byl to posun vpřed. Výměna frontmana přinesla ovoce. Skladby jsou ucelenější, více harmonické a melodický vokál Roye Khana se místy dostává skoro pod kůži.

Na přelomu století vydala kapela svůj první živák „The Expedition“. Když jsem mluvil o pousunu tak následující rok vydala skupina album „Karma“. Neuvěřitelné melodie rozbourávaly všechny koncertní sály a ohromily nejednoho posluchače a fanouška této americké skupiny. Pravda, moudrost skrze vesmír, napříč anglickými kopci a vysočinami. Příběhy prastarých časů o démonech vrhajících kouzla, knize stínů a nočních nestvůrách. Zmínka o králi, cti a slávě. Utherově hříchu, Merlinově kouzlu, hněvu a pomstě Morgany a jejího syna Mordreda. Je to další boj o korunu.

V roce 2003 vychází album „Epica“. Je to naprosto úžasný koncept. Ohromující melodie a excelentní vokály s vychytanými sbory se výborně doplňují. Skupina přichází s příběhem, který začíná zjevením Mefista, co by démonické postavy. Slibuje, že ukáže všechnu tu radost, to potěšení. Na scéně se pak objevuje Ariel, která jeho pozvání chápala jako čisté, bez ústraních úmyslů. Uvěřila všemu, co jí Mefisto nalhal. Objevuje se další postava příběhu - Lady Helena. Mefisto a Ariel se setkávají s Lady Helenou. On sám je pak obeznámí s tím, že když si hraješ s ohněm, musíš předvídat, že něco shoří, že se popálíš. Ariel se pak vyznává Heleně, že odpadla od Boha a že chtěla jen milovat. Helena jí přiznává, že její vlastní duši uchopil Bůh, že ona je Nebeská záře a že láska je všude kolem. Temnota nemůže nikdy zvítězit. Proto se Ariel ptá, proč jí Bůh odstrčil, když chtěla jen jednu věc. S tím, že Bůh je možná melodie a my všichni jsme serenádou. Mefisto ji závěrem vysvětluje, že by cítila smutek, kdyby nikdy neochutnala tu radost, to potěšení.
Působivý příběh doprovázený výtečnou hudbou. Skutečně impozantní epický power metal. Krásné hudební potěšení.

Albem „The Black Halo“ vydaným na jaře 2005 se kapela představila s několika zajímavými hosty. Prvním z nich byl vokalista Stian Tomt Thoresen alias Shagrath z norským Dimmu Borgir a okouzlující persona holandských symphonických gothiků Epica – Simone Simons.
V příběhu se krátce objevuje znovu Helena, Mefisto i Ariel. Album samotné má podle mého naopak temnější základ. Bolest, opuštění, smutek, temnota duše a srdce v serenádě žalu – pod měsíčním svitem.
Čím víc víme, tím více toužíme... možná proto Memento Mori (Pamatujme na smrt).

Rok poté vychází úžasný živák „One Cold Winter's Night“, který vydává label ve dvojím provedení, a to v podobě 2 CD a DVD. Samotný koncert v norském Oslu byl nezapomenutelným zážitkem.
Můj pocit, že Kamelot tíhne svým výrazem k temnotě však nezmizel a vydáním alba „Ghost Opera“ o rok později se můj pocit zesílil. Lyricky se odklonili od dosavadního světa fantasy a středověkých příběhů. Ztráta tohoto kouzla fantasy měla vliv i na hudbu. Procítěné melodie, jakoby vyprchaly.

Skupina se téměř na čtyři roky odmlčela a do studia přišla s novým materiálem až v roce 2010, aby téhož roku mohla vydat své zatím poslední album „Poetry for the Poisoned“. Skladby jako "The Great Pandemonium", "Necropolis" či titulní "Poetry of the Poisoned" rozdělená na 4 party, z toho jedna pojmenována "Incubus" (což je upír) nebo "All is Over" naznačují jakým směrem v lyrické oblasti Kamelot míří. Možná chtěli naznačit, že to je opravdový konec jejich krásným melodiím a dech beroucím fantasy příběhům nebo jen změna, která posune skupinu jinam. V každém případě je to konec působení vokalisty Roya Khana, který se rozhodl skupinu opustit.
Z ohlednutím do minulosti si však můžeme připomenout jejich tvorbu a nechat se unášet melodickým power metalem.

Když se přeneseme do středu Evropy, narazíme na jednu z nejzajímavějších symphonických metalových kapel současnosti, a tou je PATHFINDER, kterou v roce 2006 založil polský baskytarista a skladatel Arkadiusz Ruth. Jejich debut „Beyond the Space Beyond the Time“ vydaný německým labelem Sonic Attack v roce 2010 měl velmi pozitivní ohlasy. Epický příběh doprovázený mohutným symphonickým podkladem se stal právoplatným přírustkem do rodiny fantasy metalu.
Všemu předcházelo tří písňové demo „Pathfinder“ z roku 2007, kde se objevila skladba „Lord of Wolves“, která byla umístěna i na jejich debutu. Zajímavý příběh o jeskyních lidech, boji se silami chaosu a hordě vlků, která bude vždycky bojovat za svou svobodu.
Druhé demo „The Beginning“ na sebe nenachalo dlouho čekat a debut byl téměř na spadnutí. o dvou letech se na pultech objevil čtrnácti skladbový epický koncept beroucí dech hned v úvodu. V zimních bouřích, v krajině zmrzlých vodopádů. Lidé, skřítci a elfové se sjednocují ve spojené království. Hory, jezera a obloha, země, kde vládne svoboda. Příroda je spojenec, je to síla kosmického stvoření. Klíč ke každému životu, sluncem ve dne a světlem v noci. Tam není pláče, tam není bolesti, tam v šepotu prastarých skal... ale za horizontem, za místem temným, tam démoni vyčkávají, aby mohli svými kouzly a meči pozvednout nesmrtelný plamen.
Kdosi napsal, že Pathfinder spojili symphonickou propracovanost Rhapsody of Fire s titánovskou silou Kamelot a vytvořili sami sebe. Jestli je to pravda, posouzení nechám už na vás. Každopádně Pathfinder určitě udělali radost všem, kteří svět fantazie milují.

Málokdo si však uvědomuje, že většina těchto bájí a mýtů, některé pak přenesené do pohádek, jsou z poloviny pravdivé. Dodávám z poloviny, protože některé věci jsou prostě vymyšlené nebo přidané, ale nemění to nic na faktu, že spousta těchto postav a bytostí existovala a existuje. Víly, elfové, draci, dévy, andělé... i když to zní neuvěřitelně, nepochopitelně a možná i hodně pohádkové, ale prostě to tak je. Démonské války byly ve vesmíru i na Zemi, podivné populace, různé druhy monster a obrů. Knihy Dhyanů, Védská písma: Mahábhárata, Ramájanm či Padma Purana, čínské knihy: Šu-ting, San-chaj ting, mýty Dogonů, Kot-sunů vypráví o válkách, které zde probíhaly ještě před lidskou rasou. Některé části z tohoto se pak objevují i v sumerských, staroindických či ligursko-iberských eposech. Posléze tyto mýty přebírají i řecké báje. Tyto knihy, eposy, svitky, stély, egyptské papyry, opisy mayských kodexů a činských svitků, všechny tyto prameny jsou zbytky prastarého povědomí lidstva o počátku světa a lidstva.
Je pochopitelné, že většina těchto poznatků je pro některé lidi v dnešním světě dost k neuvěření. Část z nich to rovnou odmítá a nemluvě pak o náboženských přívržencích, kteří odmítají spoustu těchto tvrzení. Není náhoda, že lidé napíší nějaký ten epos či fantastický příběh plný draků, rytířů, skřítků, víl i čarodějů, kde dobro a zlo od pradávna bojuje mezi sebou. A tak jako existuje černá magie existuje i bílá magie. Znovu se proto dostávám k Tolkienovým Quenta Silmarillion, kde Ilúvatar v roli Stvořitele vložil do člověka nevysychající pramen lásky, soucitu a harmonie. Poslání člověka je pak tento pramen uvolnit, očistit a prohloubit. Poskytnul mu úplnou svobodu volby i tvorby. No, jak to dopadlo, je nám známo... Nicméně, každý z nás tohle v sobě opravdu má – ten potenciál, ale ne každý v tomto životě na to přijde a hlavně ne každý tohle bere jako fakt. Obklopen materialistickým světem, strachem, pocitem nedostatku lásky, pocitem viny, kterým trpí spousta lidí na tomto světě. Když si promítneme historii lidstva, není se však čemu divit. Již od pradávných věků ještě před výskytem lidské rasy zde byly různé války o moc nad Zemí.
Ale abychom vše pochopili, je třeba získávat více informaci, být otevřeni všemu: „Když to nevidím, neznamená to, že to neexistuje... vzduch taky dýcháme, existuje a nevidíme ho...“ Snažme se být vlastními hledači pravdy, čtěme a porovnávejme. A když se zmílíme nevadí. Uvědomili jsme si to a přiznali si omyl. Vždy platí, že informace je dobrá do té doby než se prokáže její opak.
Můžeme být otevřeni všemu a prožít neuvěřitelná dobrodružství...