Kouzla, draci, válečníci, nebojácní hrdinové, čarodějové, vřavy bitev, legendy středověku a jiné mýty... to všechno je Fantasy Metal.

Kyperské království, které existovalo v letech 1191 až 1498, vzniklo po III. křížové výpravě. Ostrov náležel od čtvrtého století střídavě k Byzantské a Arabské říši. V roce 1191 jej pak v rámci křížové výpravy do Svaté země dobyl anglický král Richard I. a prodal Templářům.

Jednou z nejzajímavějších kyperských skupin, zavádějící nás do příběhů starověku, je ARRAYAN PATH. Tato skupina původně vznikla v USA, ale její zakladatel Nicholas Leptos se vrátil zpět na svůj rodný Kypr. Své první dvě alba vydali pod názvem ARRYAN PATH, pak pozměnili svůj název na nynější ARRAYAN PATH.

První album „Road to Macedonia“ vydali v roce 2004 u řeckého labelu Steel Gallery Records. Hned na úvod se vracíme do Tróji, kde Odysseus, Achilles a Menelaos plánují své famozní vítězství s pomocí trojského koně. V cestě do Makedonie zavzpomínáme na Helenskou krev, Alexandra Velikého a nezapomenutelný starý svět. Přes Osirise, staroegyptského boha plodnosti, úrody a současně boha zemřelých - vzkříšeným vítězem nad smrtí a králem podsvětní říše, kde mohou zemřelí žít věčným životem, se dostáváme k Poseidonovi, starořeckému bohu moře, jehož si Římané ztotožnili s Neptunem. Eposem o argonautech se dostáváme k bájným mořeplavcům. Cimmerská noc je pak světem bolesti a v tajemném dešti narozen je válečník – Ivorian.

Jejich druhé a mnohem propracovanější album „Terra Incognita“ vydali v roce 2010 u kyperského labelu Pitch Black Records. Termínem "Země neznámá" kartografové popisovali například území s označením „zde jsou draci“. Tvrdili, že v odlehlých koutech světa jsou fantastické obludy (včetně obřích hadů). Různá monstra, obři, lidozvířata a jiná podivná fauna i flóra, jež zde skutečně byla. Byla to Země neznámá, mnohými kataklysmaty postižená. Stíny stínů povstávají, i když jejich čas ještě nenastal. Nevyšly hvězdy večera a noc nejiskří v ohni nebe. Měsíc nemá dosti síly shodit těžký plášť tmy. Naše srdce se chvějí strachem, děsíme se zničení světa, zániku bohů i lidí, zvířat, země, moří i hvězd, návratu beztvarého chaosu, který konce nemá. Nastal rychlý vzrůst moci Atlantidy, který posléze vedl k rozpoutání nepokojů a válek. Popření neuznávali učení o duchovní podstatě člověka, jeho poslání a zákon Karmy. Příchod kataklyzmatu. Touto potopou byla tragicky zasažena a poničena zemská biosféra, což se projevilo vymizením řady živočišných druhů a další byly velmi zredukovány. Lidstvo musí být velmi obezřetné, aby se nedostalo opět pod vliv tehdejšího antagonismu a nevraživosti. Aby se neopakoval osud našich dávných předků... čtvrtého evolučního stupně.
Ale tento koncept alba začal velmi krásnou, ale pyšnou Kasiopeou, manželkou etiopského krále Kéfea. Byla to doba majestátních časů, válečníků a bohů. Z historie pak každý zná Bitvu u Thermopyl. Střetnutí spojených jednotek řeckých městských států a vojsky perského krále králů, Xerxea I.. Pozemní vojsko Řeků v čele se spartským králem Leónidem I. čítalo asi 7000 bojovníků, z toho bylo 300 Sparťanů a 700 Thespijských. Pokud jde o zvolené místo bitvy – Thermopylskou soutěsku – jen těžko si lze představit vhodnější místo k obraně. Průsmyk byl tak úzký, že na obou koncích, jimž se říkalo Východní a Západní brána, byla cesta široká jen na průjezd jednoho vozu. Xerxova armáda přitáhla k Thermopylám bez boje, jedno řecké město po druhém vzdávalo velkokráli hold a hostilo jeho dvořany. Po příchodu na místo střetnutí Peršanům pochopitelně neuniklo, že průsmyk představuje vynikající obranný val, přesto se však nejprve pokusili o útok. Král Leónidas odrazil nejen nápor médské pěchoty, ale druhý den bitvy, pozdě odpoledne i perské Nesmrtelné, elitní jednotky achaimenovských králů. Při útoku se poprvé a snad naposledy v řeckých dějinách uplatnila taktika fingovaného ústupu: po rychlém výpadu Leónidovo vojsko ustoupilo, a když se Nesmrtelní při pronásledování rozptýlili, Sparťané se semkli v nepropustnou falangu, jejíž útok byl tak drtivý, že Xerxés nařídil stažení, aby nepřišel o nejlepší muže. Bitvu tak nakonec rozhodla zrada Efialta, který Peršanům prozradil existenci tajné stezky přes pohoří Kallidromos nad Thermopylami. Po ní Nesmrtelní v čele se svým velitelem Hydarnem přešli, zahnali na útěk oddíl Fóků, určených k její obraně, a poté stanuli u opačného konce průsmyku. Na Xerxovu výzvu, aby se vzdali a odevzdali zbraně, byla stručná odpověď: "Molón labe!" (Pojď si pro ně!). Leónidas poté v poslední chvíli zachránil větší část své armády tím, že ji odeslal pryč. Sám učinil slib, že Thermopyly neopustí. V soutěsce padli všichni jeho bojovníci i on sám.
V závěru alba se vrátíme od Středozemě J. R. R. Tolkiena. Minas Tirith (Strážní věž) je pevnost a ve druhé polovině Třetího věku se stalo hlavním městem Gondoru. Je též nazýváno Bílým městem nebo Městem králů. Byla postavena na začátku Prvního věku Finrodem Felagundem na ostrově Tol Sirionu uprostřed řeky Sirion, aby hlídala sever pole Ard-galen. Po zbudování Nargohrondu ji Finrod svěřil svému bratrovi Orodrethovi. Roku 457 Prvního věku ji dobyl a obsadil Sauron a ostrov přejmenoval na Tol-in-Gaurhoth, Ostrov Vlkodlaků. Zhruba o 10 let později zde byli vězněni Finrod a Beren. Finrod byl zabit, ale Beren byl zachráněn Lúthien. Sauron byl poražen a věž zbořena. Přestože byl ostrov několik dalších let pod vládou Noldor, věž již nebyla znovu postavena.

O rok později vychází album „Ira Imperium“. Je to říše hněvu. Hněv boží skrze vědění Prométhea. Polibek od Káli (touto hinduistickou bohyní, vládkyní času a změn, což souvisí s její vládou nad smrtí) pak ukončí veškeré pozemské trápení.
Přes Kateřinu Aragonskou, anglickou královnu, která se narodila dvěma katolickým králům Ferdinandovi II. Aragonskému a Isabele I. Kastilské (Už čtyři roky po jejím narození byla uzavřena smlouva mezi anglickým a španělským dvorem o sňatku Kateřiny s tehdy teprve dvouletým následníkem trůnu Arturem Tudorem, synem krále Jindřicha VII. V září roku 1501 Kateřina opustila Španělsko a nastoupila cestu za svým budoucím manželem. 14.listopadu 1501 se pak v Londýně konala svatba mezi patnáctiletou španělskou infantkou a o rok mladším následníkem trůnu. Po svatbě manželé pobývali na hradě Ludlow, který Arturovi jako princi z Walesu náležel. Krátce na to oba mladí manželé těžce onemocněli horečnatým onemocněním. Zatímco Kateřina nemoc přestála, její manžel jí podlehl a Kateřina se stala po čtyřech měsících manželství vdovou. Po dlouhém období nejistoty se konečně situace obrátila v Kateřinin prospěch, ve chvíli, kdy král Jindřich VII. Tudor 21.dubna 1509 zemřel. Trůnu se ujal jeho syn Jindřich VIII., který byl pevně rozhodnut vzít si za manželku právě Kateřinu. Pro tento sňatek byla však potřeba papežova dispensu, jelikož si Kateřina měla vzít bratra svého zemřelého manžela, což bylo nepřípustné. Papež Julius II. dispens udělil poté, co budoucí nevěsta prohlásila, že předchozí manželství nebylo naplněno. Jindřich VIII. si vzal Kateřinu za manželku 11.června 1509. Kateřina byla v zemi oblíbená už jako princezna, proto poddaní s mladou královnu soucítili i v jejím dalším utrpení. V roce 1510 porodila mrtvé dítě, o rok později zemřel ani ne dvouměsíční syn, princ Jindřich. Kateřina následně prodělala ještě několik potratů a porod dalšího mrtvého syna. V únoru 1516 nakonec přivedla na svět dceru Marii, pozdější královnu Marii I. Manželství bylo šťastné pro oba dva po dobu 18 let, dokud se král nezačal vážně zabývat problémem nutnosti mít mužského potomka, následníka trůnu. Bylo zřejmé, že od Kateřiny se již dědice nedočká, a proto se rozhodl vdovy po bratrovi zbavit. Papež se však postavil za Kateřinu a byl proti rozvodu. Jindřich se však tajně oženil s Annou Boleynovou. Sňatek s Kateřinou zrušil parlament a následně, údajně pod nátlakem i anglický klér - bez souhlasu papeže. Dcera Marie se tak stala nemanželskou. Kateřina prožila nezáviděníhodný život plný útrap a nespravedlnosti. Až do konce života bojovala o zajištění práv své dcery Marie) se dostáváme k prázdným očím staroegyptské kralovně Nefertiti, manželce faraona Achnatona, jejíž jméno se stalo synonymem krásy. Život mezi chrámy, život mezi faraony.
Tak jako Odysseus či spartský král Leónidas byli skvělými válečníky, tak jím byl i Mardonios, perský vojevůdce a jeden z hlavních aktérů řecko-perských válek. Během Xerxovy výpravy proti Řekům, kterou osobně připravoval, stál v čele armády, jež v letech 480–479 př.n.l. přezimovala na řeckém území a v létě 479 př.n.l. se zúčastnila bitvy u Platají. Zde Mardonios padl a bitva sama skončila perskou porážkou. Byl to věk dobývání nových území, byl to věk válek.

Rumunská metalová scéna v posledních letech vypustila několik zajímavej smeček. Jednou z nich je určitě symphonická metalová kapela MAGICA. Svůj debut si odbyla v roce 2002 albem „The Scroll of Stone“.
Se zajímavým příběhem o princezně Almě, která je podvedena démonem a ztratila svou duši. Svou duši může získat zpět jenom tím, když najde Kamené svitky, ve kterých je uloženo tajemství schopné zlomit jeho kouzlo. Cesta do neznáma, skrze zmrzlou zemi, stopy ve sněhu pak vypadají jako kresby jejího života. V rodném jazyce ve skladbě „Daca“ (Jestliže) je vyprávěno, jak poslouchala mluvit stromy, růst květiny. Ukazuje se nebe, jak se rozpouští rosa na listech. Brána příběhů se objeví... potkáte starý strom a pokud vaše duše bude čistá splní ti tři přání. Ve skladbě „E magic…“ v srdci svítí lesní požár, všechny světlušky sdružuje. Měsíc a hvězdy jsou znamením jara. Je to kouzlo, co vás v táhne do neznáma. Je to kouzlo. Tam na mýtině, tanec skřítků, okřídlený kůň ve vzduchu, pak se dostáváme do tichého lesa. Jednorožci, skřítci, hobiti, kouzelní enti, víly, šotci a obři. Cesta pokračuje přes ledové hory, posléze nacházím svitky, svým mečem je lámu. Démon útočí a zdi kolem ožívají. Jeskyní se ozývá démonův křik, umírá mým mečem, spaluji jeho mrtvolu, prokletí bylo zlomeno, přišlo vykoupení. Tento příběh pak dosahuje nebes a velcí bardi zpívají její vzpomínky.

Druhé album „Lightseeker“ (2004) je od začátku kruhem světla a ohně, světla a vody, světla a země, jako druhé narození. Armády z říše víl nyní létají kolem zlatého kruhu, šplhají po sladkohořském lilku. Pokrývka z listů jak zelený vodopád. K měsíci. Ke slunci. Nachové květiny a vosí tanec.
Přes keltský svátek Samhain (jenž byl začátkem nového roku a byl také vnímán jako doba, kdy se objevuje hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch a živí mohou navštívit podsvětí) se dostáváme ke Grimoire, učebnici magie. Návod jak vytvářet magické předměty, jak provádět kouzla, jak vyvolat nadpřitozené entity, anděly, duchy, ale i démony.

Albem „Hereafter“ (2007) se dostáváme k poetickému pohledu, že všechny vody mají barvu utonutí a když všechny omyly jsou pohřbené hluboko pod, podivné sny, zachycené v kouzle, se vynořují. Odraz v křišťálovém jezeře. A znovu pochmurné nálady. Oblečena v černém a déšť padá na mělký hrob. Jako pohádka, procházka v zemi fantazie, ráj ticha. Svět pocitů.

Rok poté vydává německý label AFM Records album „Wolves and Witches“. Je to svět bez mraků na obloze, bez hrdinů, co slepí jsou navždy. V temném tajemství, které nebudou sdílet s celým světem, bolí to a hoří jako peklo. Vládkyně větru v hlubinách jezera usíná. Je to svět mezi vlky a čarodějnicemi.

V roce 2010 se objevuje temný deník v podobě alba „Dark Diary“. Spala v temném pokoji, držela se stropu, ovíjela se zčernalými křídly kolem sebe, bývala andělem páně. Její světle hedvábné, kdysi bílé peří, bylo pokryté špínou od hříchů lídí, které zachránila. Její tmavě černá poskvrněná křídla otrávila výkřiky tisíce životů. Její čepel byla znesvěcena nepoctivou krví, kterou použila v dobách křížových výprav. Rty, které měla kdysi žádoucí jsou potrhané a mrtvé růže mají smrtící dotek. Ona byla anděl.